Tao te ting ve všech překladech do češtiny

Cílem těchto stránek je ukázat krásu tohoto dávného čínského díla v různých překladech do češtiny, aby si mohl čtenář porovnat jednotlivé verze a najít si sám pro sebe jejich význam. Nejdříve byly vloženy texty, které již byly k dispozici online na různých internetových adresách (ty ostatní aktuálně přepisujeme do digitální podoby). Protože část původních zdrojů mezitím vymizela, zůstává tento portál jediným místem, kde jsou vedle sebe k dispozici všechny české verze Tao-te-ťingu. Stránky postupně upravujeme, aktualizujeme a doplňujeme.

Můžete se seznámit s texty od následujících autorů:

Františka Čupra z roku 1878
,
Rudolfa Dvořáka
z roku 1920,
Jan Chin-Šuna z roku 1954 (překlad opatřil komentářem Květoslav Minařík),
Jiřího Navrátila a Libora Wagnera z roku 1969,
Oldřicha Krále z roku 1971,
Egona Bondyho a Mariny Čarnogurské z roku 1993,
F.H.Richarda z roku 1994,
Berty Krebsové z roku 1997,
Jana Kotíka z roku 2000,
Václava Cílka z roku 2005,
Josefa A. Zentricha z roku 2007 a
Viktora Horáka z roku 2016

Dále upozorňujeme na novou Facebookovou stránku Tao-te-ťing a jeho moudrost:

Facebooková strana o Tao-te-ťingu

Za autora nejvýznamnějšího taoistického kánonu Tao-te-ťing je považován Lao-c' (žil pravděpodobně v 5.století před Kristem). Čínský historik S'-ma Čchien (cca 145-86 př.Kr.) o Lao-c' píše: Lao-c' pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno bylo Li, mužské jméno Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Původně byl historikem státního archivu v Čou. Knihu o Tau byl podle legendy Lao-c' donucen sepsat, když byl zadržen na hranicích, neboť Číňané věděli, že s jeho odchodem na západ navždy zmizí i jeho moudrost. Proto také první řádek jeho díla zní "Tao, které můžeme popsat slovy, již není to Tao." Přesto můžeme být rádi, že své učení před svým odchodem aspoň takto shrnul a my se od něj dodnes můžeme učit.

tao Kchung-c' (Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem. Podle tradice se prý Konfucius, když se o tomto mudrci dozvěděl, vypravil do státu Čou, a zeptal se jej: "Co učíš o morálce? Co mi můžeš říci o pěstování dobrého charakteru?" Lao-c' se prý hlasitě rozesmál a řekl: "Jen pokud jsi nemorální, zrodí se v tobě otázky spojené s morálkou. A jen postrádáš-li charakter, začneš o něm přemítat. Charakterní člověk vůbec neví, že je něco jako charakter. Morální člověk neví, co znamená slovo morálka. Nebuď pošetilý! Nic nekultivuj. Prostě buď přirozený. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých přání, svých povrchních gest a ctižádostivých plánů."
Konfucius se údajně k Lao-c' již nikdy nevrátil...

Kniha působí dojmem jedné nauky složené ze sbírky zapamatovatelných aforismů, které byly v průběhu dalších čtyř, pěti staletí doplňovány, tak aby se učení zaoblilo. Některé výroky taoistů i konfuciánů nám mohou připadat triviální, ale po staletí utvářely čínskou povahu. Čínská kultura má důležitou orální složku, zapamatované výroky, básně i celé knihy doprovázely čínského vzdělance tam, kde nebylo knih a či když na cestě nebo vyhnanství hledal radu či útěchu.

Zhruba první polovina knihy se týká filosofie Taa, zhruba druhá polovina knihy se týká používání této filosofie ve veřejné sféře. Podle nálezů z hrobky Kuotien, kde jsou obě části odděleny a psány jiným písmem, se zdá, že obě knihy mohou mít různé autory – poustevníka a politika.

Překlady knihy o Tau a ctnosti se od sebe často značně liší. Například pod pojmem síla (Te) se rovněž skrývá pojem ctnost. Ta v tomto případě spočívá v tom, že člověk má málo a proto má přístup k počátku, což se rovněž čte jako štěstí či úspěch. Podobně jiná pravidla než pravidla cesty Tao můžeme číst jako neúspěch. Komentáře zdůrazňují, že Tao se chová k člověku podle toho, jak on se chová k Tau.

Hlavním problémem tolika různých překladů je, že je píší duchovní lidé a básníci vzdálení světu a politice, kde mocní vytváří schémata, aby zacházeli s masami. Mohou odhadnout trendy dalšího vývoje, ale jsou rovněž zodpovědní za rozvoj falešnosti. Čím víc politici pracují, tím zamotanější situace vznikají, čím víc se snaží, tím víc je vláda zaplevelená špinavým býlím - a tím větší škoda padá na lid.

Mudrc či vladař by neměl tvarovat lidi podle forem, kterou jsou jim cizí. Dobrý muž se spoléhá na dobrotu, aby udržel řád i u těch, kteří nejsou dobří. Je to ta dobrota, která spojuje, nikoliv odděluje dobré a špatné.

Přikládat příliš velký význam životu, znamená vstupovat na území smrti. Když jeden zamění svoje žití za slávu a čest, tak provádí směnný obchod, ve kterém ztrácí svoji osobnost.

Nové překlady budou na stránky o Tao-Te-Ťingu podle možností postupně doplňovány. Stejně jako život, tyto stránky se stále vyvíjejí a proto prosím mějte trpělivost, v souladu s učením o Tau...

Příjemné samostudium!

Vznik stránek: 7. října 2009
Aktualizace: 2. října 2013




webzdarma.cz