Josef A. Zentrich se ve svém díle Kniha o TAO a Cestě ke Ctnosti pro svoji verzi použil všechny dostupné české převody, z nichž si verše vybral a upravil tak, aby odpovídaly jeho osobní duchovní zkušenosti. Tao ztotožňuje s Bohem a text interpretuje na základě křesťanských pojmů.
Zdroj
1. Uskutečňování TAO
TAO – o kterém lze hovořit –
nemůže být to pravé,
věčně neměnné TAO !
Jméno, které lze vyslovit,
nemůže mít
věčně neměnnou hodnotu !
To, co je beze jména
stojí na počátku,
to, co jméno už má
je matkou Stvoření !
Proto ten, kdo nechová žádné přání,
může proniknout
až do srdce Tajemství...
Kdo je ale přání pln,
pouze klouže po povrchu věcí.
Dvé možností pochází ze stejného –
a tím je mystérium prvopočátku
Počátek počátku –
toť hlubina všech tajemství !
2. Pěstování osobnosti
Chceme-li poznat krásu –
musíme poznat i ošklivost.
Chceme-li poznat dobro –
musíme poznat i to zlé.
Bytí se znebytí rodí
obtížné přecházívá ve snadné,
krátké se prodlužuje.
Vysoké se sklání knízkému,
tóny vytváří harmonii,
následné směřuje za předcházejícím.
Tak vědoucí zasahuje nekonáním,
a namísto slov
dává poučení svým příkladem.
Tak věci samy vznikají,
úkoly jsou plněny bez lpění –
a úspěchy nejsou potom na ničem závislé !
Kde není lpění, ani závislostí,
tam nemohou hrozit žádné ztráty.
3. Přivádět lid k míru
Nevyvyšujme nikoho jako vznešenějšího –
a umlknou lidské sváry !
Nevychvalujme nedostupné –
a lidé přestanou krást !
Proto – až budou u vlády vědoucí –
bude mysl zbavována zbytečných tužeb –
a srdce bude naplňováno soucítěním !
Bude oslabována ctižádostivost –
a tím posilován charakter !
Tak zůstanou lidé bez žádostí a závisti –
a vychytralí budou raději mlčet.
Proto vědoucí nezasahuje
do řádu věcí –
a přece řídí světa chod...
4. Bez počátku
TAO je prázdnotou,
ale současně je přeplněno,
je bezednou propastí,
je prazdrojem všeho, co existuje.
Jeho působením,
je vše drsné ohlazováno,
vše obtížné se stává snadným,
chaos se proměňuje v řád
a světem se rozlévá světlo.
TAO je bez počátku a bez konce,
trvá od věků
a všechny další věky bude trvat,
je prasemenem všeho dění...
5. Působnost prázdného
Nebe a země neznají člověčenství
a ke všem bytostem se chovají
jako k věchtům slámy.
Vědoucí je povznesen nad lidské úmluvy,
protože ví, že lidé jsou jen třtinami
ve větru se klátícími.
Moře prázdnoty mezi nebem a zemí
odpovídá velkému balónu –
čím více se nadouvá, tím je prázdnější,
ale víc ze sebe vydává...
Mnohé mluvení
znamená velké oslabení !
Proto je vhodnější raději mlčet – a tím
držet se míry věcí ...
6. Uskutečňování forem
Duch hlubiny Všehomíra
nikdy nemůže zemřít
a tím se stává Matkou Stvoření.
Branou této Matky
vstupují kořeny nebe i země,
jsou nepřetržité a bez konce
a působí s oblačnou lehkostí...
7. Ukrývat svou zář...
Nebesa jsou věčná,
Země také stále přetrvává.
Nebesa a Země jsou trvalé,
protože žijí jen pro sebe !
Proto vědoucí řídí své věci z pozadí,
ač ve skutečnosti
stojí zcela vpředu
Nestará se o pocty,
ač si ho váží veškeren lid !
Nestaví své cíle do popředí –
ale tím je přednostně uskutečňuje...
8. Podstata mírnosti
TAO připomíná cestu vody,
protože voda je dokonalá –
a prospívá všem,
aniž by s kým zápasila.
Spokojí se i s místy,
na kterých člověk přichází
ku zmaru –
a tím se blíží TAO
Příbytek je dobrý,
když se nalézá na dobrém místě
srdce je dobré,
když dovede hluboce cítit !
Soužití je dobré,
když je plné laskavosti.
Vláda je dobrá,
když ctí Řád !
Jednání je dobré,
když je vedeno se schopností.
Čin je dobrý, když je proveden
ve vhodném čase.
Kdo zbytečně nezápasí, neprohrává !
9. Rozvíjet rovnováhu
Co je přeplněno -
nemůže zabránit vyprazdňování.
Co je přeostřeno –
neodolá postupnému otupování.
Co je v nadbytku –
vždy začne ubývat.
Moc a bohatství – vedou k pýše
a pýcha předcházívá pád
Kdo dílo dokončí
a splní své poslání – odcházívá,
to je cesta do výšin…
10. Umění jednat
Obejmi celek –
a nikdo ho nerozdělí.
Soustřeď svou sílu –
a přitom zůstaň jako dítě.
Ostříhej hlubinu své duše –
a zůstaneš navždy bez poskvrny.
Miluj lidi, vládni říši,
ale nezasahuj mocí.
Otvírej a zavírej bránu nebes –
a přitom zůstávej v klidu,
jako ptačí máma, sedící na vajíčcích.
Všechno poznej,
ale nezasahuj –
dej život, ale nevlastni !
Působ bez závislostí,
buď v čele, ale nenařizuj –
to je silou Cesty …
11. Užitečnost ničeho
Loukotě, spojené v jedno –
dávají kolo,
ale teprve prázdný otvor pro hřídel,
dává kolu smysl.
Z hlíny lze vytvořit krásné nádoby,
ale teprve prázdnota jejich vnitřku –
jim dává smysl.
Postaví se dům,
ale teprve prázdnota jeho oken a dvéří,
jej činí obyvatelným.
Tak v plnosti,
která vlastně věci vytváří,
spočívá prospěšnost –
a v prázdnotě, která vlastně není –
spočívá smysl a užitečnost věcí …
12. Upředňostňování vnitřního, před vnějším…
Přílišná barevnost je na újmu vidění celku,
hlasitá hudba brání poslechu jednotlivých tónů,
přílišné labužnictví po čase otupuje chuť…
Lovecké zážitky a požitek z dostihů –
to vše je vzrušující !
Touha po zlatě a po moci –
dříve či později vedou do záhuby.
Proto se vědoucí
přednostně zabývá svým nitrem –
a nedbá na dráždivé jitření smyslů…
Proto se drží stálosti niterného
a odmítá pozlátko vnější pomíjivosti
13. Pohana hanby
Přízeň i nepřízeň přináší člověku zneklidnění.
Vědomí vlastní „důležitosti“ vede postupně do neštěstí.
Proč vzestup i pohanění přinášejí stejné obavy ?
Když člověk stoupá, je zneklidněn.
Když klesá dolů, je také zneklidněn
Proto přízeň i nepřízeň –
přinášejí stejný neklid.
Proč vzestup bolí stejně,
jako bolí poraněné tělo ?
protože tělo je zranitelné –
a to nám umožňuje poznat bolest.
Kdo svůj vzestup prociťuje tak,
jako když bolí poraněné tělo –
tomu lze svěřit vládu
Kdo si váží světa,
jako svého těla –
tomu lze svěřit moc…
14. Chvála tajemného
Co nemůžeme vidět, je nepatrné.
Co nemůžeme slyšet je mlčící a tiché.
Co nemůžeme nahmatat je neuchopitelné.
Tyto tři prvky nelze dále porovnávat –
vzájemně se prolínají a vytváří jednotu –
nejjasnější části nejsou dost jasné
a nejtemnější části nejsou dost temné –
jsou nepřetržité, nestálé, nepojmenovatelné –
a trvale se blíží k prvopočátku – k TAO.
Toto je TAO:
je obrazem beze tvaru
je určením bez určitelnosti,¨
je nejasné a mlhavé.
Jdi mu vstříc, ale neuvidíš jeho tvář,
následuj jej, ale neuvidíš jeho záda.
Obsáhni toto dávnověké TAO –
a můžeš ovládnout přítomnost.
Poznáš počátek věků
a konce všech světů,
protože TAO je věčné,
je počátkem i koncem,
a současně je bez počátku i bez konce…
15. Příkladnost ctnosti
Mudrci dávných věků
uměli udržovat svá tajemství
a byli hlubocí –
až k nepochopitelnosti.
Již nejsme schopni jim porozumět –
a umíme o nich jen hovořit:
jak byli obezřetní –
jako ten, kdo v zimě přechází řeku.
jak byli ostražití –
jako ten, kdo je ze všech stran obklopen nepřáteli.
jak byli zdrženliví -
jako ten, kdo je váženým hostem na návštěvě.
jak byli prostí –
jako tající led.
jak byli pevní –
jako kmen stromu.
Uměli vše obsáhnout –
j jako otevřené horské údolí
a být neproniknutelní –
jako kalná voda.
Kdo umí jako oni
s klidem pročistit, co je kalné ?
Kdo umí jako oni
pohybem oživit nehybný klid _
Kdo chrání v sobě TAO –
netouží po naplňování.
A právě proto,
že není nikdy zcela plný,
může stále vstřebávat
nové a nové poznání,
bez obav, že nádoba někdy přeteče…
16. Návrat k prazákladu
Dosáhnout úplné prázdnoty
a umět zachovat !
Pozorovat jak se společně se vše rodí –
a opět se vrací do nitra Země zpět.
Každý tvor rozkvete a dá plody –
a pak se vrací ke svému prazákladu,
vrací se ke svým kořenům
a naplňuje tak své určení…
Kdo naplní své určení, ten je osvícený.
Kdo je osvícený, zná Cestu.
Kdo nezná Cestu, jde slepě do záhuby.
Kdo zná Cestu, všechno obsáhne,
umí být nestranný
a královsky důstojný.
Královská důstojnost
sjednocuje s nebem.
Sjednocení s nebem – objímá TAO –
a TAO vede k věčnosti
a pomíjivé tělo pak již netísní …
17. Přirozenost jednání
Byli mocní vládci –
a lidé téměř nevěděli že jsou.
Byli menší vládci –
a lidé je ctili a milovali.
ještě menších vládců
se lidé báli –
a ty docela maličké neměli rádi.
Nedůvěřuje-li vládce lidem, oni mu také nevěří.
Skutečný vládce nespěchá –
a je uvážlivý ve svých slovech.
Když je dílo dokončeno -
a všechna práce je hotova,
tu lidé jsou plni radosti,
že dílo vzešlo k užitku …
18. Úpadek mravů
Kde je opuštěna duchovní cesta,
objevuje se touha po lidumilnosti a spravedlnosti.
Kde vládne rozum a vychytralost,
objevuje se faleš a farizejství.
Kde jsou narušeny mezilidské vztahy,
objevuje se touha po synovské úctě
a bratrské lásce.
Kde je země v chaosu a nepořádku,
objevuje se touha
po vzorných službách vlasti.
19. Návrat k přirozenosti
Odložme učenost a marné vědomosti –
naše prospěšnost bližním
bude stonásobně vyšší.
Odložme nadřazenost,
odhoďme stálé přikazování –
a lidé se stanou opět
laskavými a vstřícnými.
Odložme vychytralost a ziskuchtivost -
a lidé přestanou loupit a krást.
Kdyby vládcové byli moudří,
tyto svízele by byly minulostí.
Lidem je zapotřebí poskytnout ideu
ku které by se mohli přimknout –
jednoduchost, prostotu a všestrannost –
tím bude umenšena přebujelá žádostivost !
20. Odlišovat se od prostřednosti
Odložme formálnost – a budeme bez starostí.
neboť – jaký je rozdíl
mezi přímým souhlasem – a pouhým přitakáním ?
Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem ?
Koho se lidé bojí –
ten se později bude bát všech !
Davy plesají a veselí se,
aniž by si povšimly, že se loď již potápí…
Vědoucí však
může zůstat klidný a nezúčastněný –
jako nevinné dítě,
toulající se bezcílně krajem.
Lidé jsou plni činnosti,
případně ji alespoň předstírají,
ale vědoucí může klidně vyčkávat.
Vědoucí je pln světla -
ostatní se propadají temnotami,
unavení a neteční.
Vědoucí může lidem připadat
jako kocábka,
hnaná větrem po moři bez konce -
a sami se budou hodnotit
jako schopní a úspěšní…
Ale vědoucí
se odlišuje od pošetilých,
protože ctí TAO – i Matku Zemi
a žije v prostotě, dodržujíc věčný řád…
21. Čisté srdce
Úspěšnost veškerého konání
závisí na tom, zda jednáme
v souladu s TAO
Nic v celém vesmíru
není mimo působení
tohoto nejvyššího principu,
který je otcem
všech kosmických zákonitostí
TAO je všudypřítomné –
a vědoucí jeho působení
vnímá na každém kroku
TAO je bez počátku a bez konce,
proniká všude,
je prázdné i plné zároveň –
a umí v sobě sjednotit a spojit
i věci zcela protichůdné a neslučitelné.
Proto je člověku naprosto nepochopitelné.
Ale právě proto chápeme,
že je Otcem všech věcí
a podstatou všeho dění.
22. Rozvíjet nenáročnost
Kdo se podřídí působení TAO,
bude jím prostoupen –
a prázdnota jeho nitra
může být naplněna.
Prázdné bude naplněno,
slabé bude posíleno,
křivé bude narovnáno !
Kdož chtějí málo, dostanou víc –
kdož chtějí mnoho, nedostanou nic.
proto se vědoucí plně podřizuje vedení TAO
a stává se pro lidi vzorem.
Není samolibý – proto vyniká,
nepovyšuje se a proto je ctěn,
planě netlachá – a proto vyzařuje moudrost.
Je svobodný a nezávislý,
protože dodržuje zákony Všehomíra.
Je pravdivý, protože je v jednotě s TAO…
23. Prázdnota nebytí
Vědoucí – většinou mlčí !
Ví, že bouře netrvá celý den.
Ani nebe a země
se neprojevují bez ustání
Ten, kdo následuje TAO –
vyjadřuje vědění svým bytím.
Jeho mlčení je víc,
než tisíce obyčejných slov.
Proto bude brzy následován.
Ale kdo ztrácí víru v Kosmický Řád,
sám se stává nedůvěryhodným…
24. Trpkost touhy po moci
Kdo stojí na špičkách,
bude brzy vrávorat.
Kdo příliš spěchá,
bude brzy unaven.
Kdo chce být obdivován,
bude zářit jen krátkou chvíli.
Kdo chce vynikat ve všem,
dříve či později neuspěje.
kdo je pyšný na své dílo
nevybuduje trvalé hodnoty.
Z hlediska TAO je takový člověk
odpadní nádobou,
které je lépe se vyhnout.
Vědoucí je sjednocen s TAO –
a proto se chová přirozeně…-
25. Obraz tajemného
Je tu cosi – co je bez počátku i bez konce,
co je současně plné i prázdné,
co obsahuje všechno, ale přitom nemá žádnou formu,
co je nehybné a pevné,
co tu bylo před Nebesy i před Zemí,
co je bez času a prostoru,
co řídí veškeré dění.
Nevíme, co to je a proto tomu říkáme TAO…
26. Závažnost Ctnosti
Z obtížného povstává snadné,
z klidu vychází pohyb.
Vědoucí proto lehkovážně neopouští
stav bezpečí a jistoty,
kvůli lákavým nejistotám
Pokud vládce říše
podlehne vábení
slávy, moci a bohatství –
může být její zhoubou.
Když vladař zná lehkovážně jenom sebe,
a všude prosazuje jenom svoji vůli,
ztrácí nejprve oporu soudných lidí
a později i celou říši…
27. Užitečnost vhodnosti
Kdo chodí lehce, zanechává jen málo stop.
Kdo umí mluvit, nevypouští z úst bláboly.
Kdo dobře počítá, nepotřebuje počítadlo.
kdo pevně zavírá dveře, obvykle nepotřebuje
závory, ani klíče.
Kdo chce někoho spoutat, může to udělat
i bez provazů a uzlů.
Proto vědoucí
vždy dává lidem to, co potřebují,
a ne to, co je pro ně líbivé.
Chová se laskavě ke všem tvorům –
a nikoho neodvrhuje.
Tomu se říká –
skutečné osvícení.
Proto ten, kdo koná dobro,
je těm, co se opožďují – příkladem –
a ti co se opožďují,
jsou pramenem poznání
těm vědoucím, kteří jsou v čele.
Nemít v úctě
ty, kteří jsou nám příkladem –
a nemilovat ty,
kteří jsou nám pramenem poznání,
není moudré, ale velmi pošetilé.
Tomu se říká –
ztratit Cestu,
neznat Ctnost,
odchýlit se od TAO.
28. Návrat k jednoduchosti
Vědoucí umí v sobě udržet
správný poměr prvků
mužského a ženského prvku,
harmonický poměr yang a yin,
které se v něm vzájemně prolínají,
jako v přírodě a vůbec ve vesmíru
Harmonická rovnováha jej navrací
k prapůvodnímu stavu pití –
a vede jej,
aby se stále znovu a znovu
zbavoval nánosů a nečistot
z vnějšího světa.
Vědoucí se umí ztišit,
ponořit se do sebe
a v klidu posuzovat
své názory a činy.
Uchyluje se do ústraní,
aby se tu zbavil nadbytku
a nabral nových sil.
Jenom ten, kdo je prázdný,
může znovu přijímat.
Tak vznikají „nádoby moudrosti,“
které při správném využití
poslouží jako nástroje
vlády, správy a vedení.
Pak svrchovaný řád
zůstane v harmonii s TAO…
29. O nezasahování
Marná je snaha, dobýt světa –
a snažit se vše rozhodovat.
Říše mají duchovní základy –
a nelze je vytvářet nátlakem a mocí.
Pokud se vládce snaží o tlak a násilí,
říši dříve či později ztratí,
protože ze strachu pochází
nenávist a odpor.
Proto vědoucí vládne volně a mírně
a odmítá vše výstřední –
a tím dodržuje zákon „míry věcí.“
30. Vyvarovat se ozbrojených konfliktů
Kdo řeší spory s rozvahou, mírností
a řídí se zákony a zásadami TAO,
nevyvolává zbytečné konflikty
a řinčení zbraní.
Protože jednání bez rozmyslu a prudce,
uvádí vojska do pohybu –
a to má vždy za následek
růst trní, hloží a hladová léta.
Vědoucí dosáhne žádoucího výsledku –
a dále již nezasahuje,
nechvástá se a není zpupný.
Když je moudrý a rozhodný,
nemusí se uchylovat k tlaku a násilí
Neboť co je příliš silné,
začíná uvadat – a je proti TAO.
Co je proti TAO,
nemůže mít dlouhého trvání.
31. Lépe je beze zbraní
Vědoucí vládce se řídí TAO
a neharaší zbraněmi.
I nejkrásnější zbraně
jsou nástroji neštěstí –
a lidé je nemají rádi.
Když je mír, koná vládce dobrodiní
levou rukou –
když je válka, musí se
tvrdě bránit pravou rukou –
ale není dobyvatelem.
Zbraně jsou nástrojem neštěstí –
a vědoucí vládce je užívá
pouze v krajním případě a nerad –
protože nade vše miluje
klid a mír –
a nemá zvláštní radosti z vojenských vítězství.
Kdo se raduje z prolévání krve,
vzbuzuje velký odpor a zášť –
a brzy je sám pokořen.
Oslava vítězství má být proto současně
tryznou za ty, kteří
pro dosažené vítězství položili život
32. Blaženost ctnosti
TAO je věčné, TAO je bezejmenné,
nicméně: ač se zdá nepatrné -
přeci převyšuje vše,
co stojí na Zemi a je stvořeno.
Pokud by ti, kteří vládnou,
byli schopni se mu podřídit,
Nebesa i Země vy se spojily
v radostné harmonii –
a lidé bez příkazů
půjdou správnou cestou.
Vznik řádu, dává vzniknout jménům
a ta jasně naznačují
kdy konat a kdy přestat.
TAO je dárcem řádu
a soustředění na tento jednoduchý princip
je největším přirozeným uměním,
stejně jako
bystřiny a prameny tvoří řeky
a ty se vlévají do oceánů…
33. Ctnost rozlišování
Poznání druhých – vyžaduje důvtip.
Poznání sebe však vyžaduje moudrost.
K ovládnutí lidí nám stačí moc,
k ovládnutí sebe však potřebujeme
opravdovou sílu.
Být spokojen s tím, co máme –
to znamená pravé bohatství.
Kdo umí přesně stanovit své cíle,
obvykle jich dosáhne,
protože neplýtvá zbytečně energií
na marné snahy a zbytečné konflikty.
Kdo se umí oprostit od pomíjivého
a nepodstatného,
vítězí i nad smrtí –
a má věčné trvání…
34. Postupné dovršování
TAO – je příčinou příčin,
je vpravo i vlevo, nahoře i dole.
TAO – je tvůrčím principem veškerenstva,
každý a kdykoliv se o něho může opřít,
ale ono si nepřičítá žádné zásluhy,
nechce být nikomu pánem.
Vědoucí následuje TAO,
nechá jej skrze sebe působit
a protože je bez nároků, je malý.
nesnaží se lidi dobývat a pansky je ovládat.
Vítězství ponechává TAO –
a to jej činí velkým.
35. Ctnost dobrotivosti
Kdo nejen slovy,
ale i myšlením a činy – uznává TAO,
toho mají všichni v přirozené úctě –
a nachází klid, mír a bezpečí.
Dobré jídlo a pití láká k zastavení –
a TAO se přitom jeví mdlé a nicotné.
kdo se však neotevře – není schopen TAO uvidět,
ani uslyšet.
Kdo však z TAO čerpá,
brzy pochopí, že je nekonečné, harmonické –
a nevyčerpatelné…
36. Umět rozpoznat skryté
Co se má smršťovat –
musí být nejdříve roztaženo.
Co má oslabovat –
musí být nejdříve posíleno.
Co má být odstraněno –
musí být nejdříve vytvořeno.
Co má být odejmuto –
musí být nejdříve dáno*)
Tomu se říká – rozpoznat skryté.
To je – proč měkké vítězí nad tvrdým,
proč slabé přemáhá silné,
proč voda drtí skálu –
a proč proti síle ducha nelze zvítězit zbraněmi…
37. Jak vládnout
Když se budou vládci světa přidržovat TAO,
lidé je budou sami následovat.
Stejně tak TAO – je nečinné,
ale přece není ničeho, co by nebylo vykonáno.
Příklad je mocnějším podnětem, než nátlak -
a takové je jednání podle TAO.
TAO je bezejmenné, je jednoduché –
a nemá žádostí, ani vášní.
Takové jednání přináší klid a mír –
a celý svět je následuje…
38. O ctnosti
Kdo je přirozeně ctnostný –
svou ctnost nevystavuje na odiv.
Ničema má ctnosti plná ústa.
Vědoucí se drží spíše v pozadí
a často koná nejednáním.
Nemoudrý koná vždy podle sebe
a usuzuje, že musí všude zasahovat.
Hlupák pak vyznává především obřadnost,
ohání se morálkou a příkazy,
koná dogmaticky.
Není-li vyslyšen –
snaží se svého dosáhnout silou-
a nedbá na to, že ho nikdo
dobrovolně nenásleduje.
Proto věz: kdo ztrácí TAO, ztrácí i TE (Ctnost)
kdo ztrácí TAO, ztrácí i Cestu.
Proto vědoucí vychází z poznání TAO,
které ochraňuje ve svém nitru,
neklouže po povrchu věcí,
ale drží se plodů moudrosti.
39. Základ pořádku
Od pradávna vše směřuje k jednotě.
Sjednotila se Nebesa – aby se projasnila.
Sjednotila se Země – aby se stala pevnější.
Ku sjednocení spěje duch – aby získal vědění.
Prameny se sjednotily, aby daly řeku.
Nebytí se sjednotilo, aby daly vzniknout bytí.
Knížata a králové se sjednotili –
aby mohla vzniknout mocná říše.
To vše způsobila jednota !
Pokud by Nebesa nebyla jasná – zřítila by se.
Pokud by Země nebyla pevná – rozsypala by se.
Pokud by duch neměl vědění – přestal by se vyvíjet.
Pokud by se nesjednotily prameny – rychle by vyschly.
Pokud by se bytí dále nerozmnožovalo –
vymřelo by a upadlo zpět do nebytí
Pokud by knížata a králové nebyli jednotní-
říše by rychle upadala
Protože pokora je základem síly a vědění,
vysoké vyrůstá z nízkého,
knížata a králové se sami nazývají -
nízkými a nehodnými,
a uvědomují si, že závisí na bezvýznamném.
Kdo si příliš zakládá na důstojnosti,
je sám nedůstojný.
Jednotlivé součásti vozu ještě netvoří
celý vůz;
je pošetilé zářit jako drahý kámen –
a přitom se drolit jako obyčejný štěrk…
40. Účinnost odcházení…
Vracet se do svého nitra,
je v souladu s TAO.
Smysl Nebes a Země
povstává z bytí lidstva
a bytí lidstva pochází z nebytí…
Jednotlivé součásti vozu ještě netvoří
celý vůz;
je pošetilé zářit jako drahý kámen –
a přitom se drolit jako obyčejný štěrk…
41. Stejnost rozdílnosti
Vědoucí vždy dbá, aby žil v souladu s TAO.
Člověk, vědění teprve hledající, někdy o TAO dbá a jindy jde svou cestou.
Hlupák se o TAO nestará, případně se mu vysmívá.
Ale právě posměch nemoudrých svědčí o síle TAO
Item, jak pravili moudří:
kdo pochopil TAO, jeví se světu jako pošetilý,
kdo jde vstříc TAO, jeví se světu, jako by ustupoval,
kdo jde pevně podle TAO, jeví se světu, jako by bloudil
Skutečná cesta k Ctnosti se podobá prázdnému údolí.
Skutečná vzdělanost jeví se jako neúplná.
Skutečný charakter jeví se jako chatrný.
TAO zůstává skryto oku hlupákovu,
ale právě to umožňuje jeho obrovský vliv,
který vede k dokonalosti věcí a dění…
42. Proměny TAO
Z TAO vychází jedno,
z jednoho vzcházejí dvě,
ze dvou vznikají tři
a ze tří je všechno ostatní.
Všechno živé –
má za sebou temnotu
a před sebou světlo –
a věčná síla čchi
tvoří soulad mezi nimi.
Lidé se bojí osamělosti a bezvýznamnosti,
ale vědoucí samotu spíše vyhledávají,
protože vyprázdnění je potřebné,
aby mohl být vytvořen prostor pro dostávání;
velká jednostrannost přecházívá ve svůj opak.
Hromadění bohatství a moci
zotročuje a vede ku ztrátě svobody
a plodí násilí, které
vždy vede k pochmurným koncům…
43. Účinnost všeobsáhlosti
Řídké snadno proniká hustým,
měkké překonává tvrdé,
jemnohmotné prostupuje hrubohmotným –
to je pravé poznání
Z toho vyplývá prospěšnost nejednání,
poučování beze slov,
působení vlastním příkladem –
toť vrchol, kterého může dosáhnout
pouze vědoucí…
44. Varování
Co je důležitější ? Tvá pověst nebo tvůj život ?
Co je hodnotnější ? Tvůj majetek nebo tvůj život ?
Ztráta nebo zisk – obé může být stejně zhoubné !
Kdo příliš miluje – může čekat stejnou míru zoufalství.
Kdo hodně hromadí – může čekat ztráty
Kdo dodržuje ve všem míru, předchází zklamání.
Kdo ví o svém omezení, vyhne se pohromám
Jen tak lze docílit dlouhého trvání…
45. Rozsáhlost ctnosti
Nejvyšší dokonalost se jeví jako nevyzpytatelná,
ale působí stále !
Nejvyšší naplnění de jeví jako poloprázdné –
ale jeho působení je nevyčerpatelné.
nejvyšší přímost se může jevit jako přihrbení,
nejvyšší obratnost se může jevit nemotorně,
nejvyšší dar výřečnosti, se může jevit
jako šlapání si po jazyku…
Čilost překonává chlad,
klid překonává žár.
Mírumilovnost a klid přinášejí vyrovnanost
a obnovují Řád…
46. Krocení vášní
Pokud je v popředí soulad s TAO,
pak jezdečtí koně orají pole.
Říše, která nedbá souladu s TAO,
bude jezdecké koně potřebovat pro boj.
Je nešťastné a nebezpečné,
podvolovat se vášním
a neznat míru věcí,
horečně toužit po větším zisku.
Jen ten, kdo se dokáže spokojit
s tím, co má –
bude mít vždycky dost…
47. Nazírání vzdáleného
Je možno poznat svět –
aniž bychom opustili svůj dům.
Je možno poznat TAO nebes,
aniž bychom pohlédli vzhůru !
Čím dále se budeme plahočit,
tím méně užitečného budeme poznávat.
Proto vědoucí – poznává bez cestování
- vidí bez rozhlížení
- dokončuje bez zasahování...
48. Umění odkládat (zbytečné) vědomosti
Studium zvyšuje vzdělání.
Soustředění se na TAO, však vede k oproštění.
Oprošťování vede k postupnému jednání.
Ne-jednání (v originále „wú-wei“) působí,
že posléze není ničeho
co by zůstalo nevykonáno.
Kdo chce něco získat,
musí se umět mnohého zříci.
Dokud v něm přetrvávají
zbytky osobních tuřeb a osobního lpění,
nemůže nic získat...
49. Ctnost shovívavosti
Vědoucí nesleduje (pouze) své zájmy –
a srdce lidí je i jeho srdcem.
Činí dobro dobrým,
a činí dobro i zlým –
tak prosazuje dobro !
Je věrný svým přátelům a příznivcům,
a je věrný i svým protivníkům –
tak prosazuje věrnost !
Vědoucí se chová zdrženlivě, až uzavřeně –
a v zájmu světa se noří do jeho kalu –
a trpělivě všem naslouchá,
jako by to byly jeho vlastní děti ...
50. Oceňování života
Se zrozením přicházíme,
abychom se smrtí zase odešli.
Třetinu vyměřeného času dospíváme.
Třetinu času prožíváme v dospělosti –
a třetinu času stárneme ku smrti.
Proč tomu tak je ?
Protože příliš lpíme na pozemském životě
a chceme si jen užívat.
Ten, kdo správně řídí svůj život,
nesetká se v pustině s nosorožcem, ani s tygrem –
a procházeje bitvou – zůstává bez úhony .
Nemá na těle místo –
kam by nosorožec vrazil svůj roh,
kam by tygr zaťal své drápy
a kde by zbraň vyzkoušela své ostří.
Proč tomu tak je ?
Protože ještě nenastal čas jeho odchodu ...
51. Živit v sobě ctnosti
TAO je dárcem života,
energie Cesty jej udržuje,
hmota jej formuje,
prostředí jej zdokonaluje
Přestože TAO nikoho nenutí k úctě,
ani k tomu, vážit si Cesty ku Ctnosti,
přetrvává tato úcta až do dnešních dnů.
TAO je dárcem veškerého života,
Ctnost jej šlechtí –
a Cesta podporuje zrání.
Dávat život – a nic nepožadovat –
vytvářet bez přivlastňování si výsledků –
citlivě vést, ale přitom nepodmaňovat –
to je hlubina Cesty ku Ctnosti ...
52. Návrat k prapůvodu
Všechno na světě vzniklo působením TAO –
ale hmotu, ze které to vzniklo, lze nazvat
Matkou světa.
Kdo zná svoji matku, může se k ní vždy navracet –
a zůstávat tak v bezpečí, i kdyby jeho tělo
již zaniklo.
Kdo se umí uzavřít ve svém nitru,
nemá zbytečných přání
a nepěstuje vášně –
tomu se budou pohromy vyhýbat !
Ten, kdo se otevře,
propadne vnějším svodům
a zůstane obklopen bědami a trýzní
Kdo dbá o malé a slabé –
a obrací se k TAO,
jako silný projde všeliká úskalí
a směřuje přímo k Věčnosti...
53. Nebezpečí nadbytku
Kdo má v sobě alespoň trochu moudrosti,
měl by se ubírat Cestou k TAO. (TAO-Te-Ťing)
Jedinou jeho starostí pak bude –
aby nezbloudil.
Cesta TAO je přímá.
ale lidé rádi kličkují
neschůdnými pěšinami
Chtějí mít čistý a uklizený dvůr,
ale pole nechávají zarostlé býlím –
a sýpky jim zejí prázdnotou.
Oblékají se dle dvorních zvyklostí,
nezapomínají na ostré meče.
Cpou se hojností jídla a pití –
a touží po přepychu a bohatství.
Tak ale nelze žít, bez okrádání druhých.
Tito lidé nejdou po Cestě ku Ctnosti,
tito lidé nenásledují TAO...
54. Pěstovat vnitřní vhled
Co má pevné kořeny –
to nelze snadno vytrhnout.
Co je pevně uchopeno –
to se nemůže vysmeknout.
potomci přebírají dědictví od předků –
to vše se řetězí z pokolení na pokolení
Budeš-li pěstovat Ctnosti,
budeš vždy opravdový.
Budeš-li se věnovat rodině,
sklidíš lásku a dobré vztahy.
Budeš-li rozvíjet společenství –
bude jistě vzkvétat.
Budeš-li pracovat pro svou zemi,
ta bude prosperovat.
Budeš-li myslet na svět –
Tvá ctnost pronikne do všech jeho koutů ...
Proto měř druhým – jako měříš sobě
své bližní miluj jako svou rodinu,
rozvíjej své společenství, ale
dopřej prostoru i ostatním.
Měj rád všechny země světa,
tak, jako miluješ svou zemi...¨
55. Pečeť tajemného
Kdo umí setrvat na Cestě ku Ctnosti,
je čistý jak novorozeně.
Jedovatý hmyz, plazi a dravá zvěř, ani divocí ptáci –
jej nenapadnou.
Kosti má slabé, svaly zase chabé,
ale umí vyvinout velký stisk.
Ač ještě nezná spojení muže a ženy –
má velkou plodivou sílu a vitalitu.
Může křičet, ale neochraptí –
protože ztělesňuje harmonii.
kdo je sám se sebou i se světem v harmonii,
umí proniknout do zákonů TAO.
Kdo poznal zákony TAO, je osvícený (vědoucí)
Když se člověk stará o tělo,
zvyšuje svou sílu.
Kdo je však příliš silný –
jde proti TAO –
a začne brzy vadnout a chátrat –
protože, co jde proti TAO,
nemá dlouhého trvání...
56. Síla tajemného
Kdo ví – mluví málo.
Kdo mluví hodně – neví !
Uzavírat všechny průduchy před přáními.
zamykat všechny brány před vášněmi,
otupovat všechny ostří před marnými snahami,
rozmotávat všechny uzly zmatků.
Tlumit svůj lesk,
zmenšit se v prachové zrnko –
to je, čemu se říká – tajemná harmonie.
Skutečnou harmonii nenaruší:
pochlebování, ani zlovůle –
zisk ani ztráta –
vysoké pocty, ani kruté ponížení.
Proto jde o největší sílu pod nebesy.
57. Prostota chování
K ovládání říše slouží zákony.
K válčení je zapotřebí strategie a taktika –
avšak dobýt světa lze i nezasahováním !
Jak mohu vědět, že je to opravdu tak ?
Čím více je zákonů a nařízení –
tím lépe se daří zločinu a podvodům !
Čím více je lepších a účinnějších zbraní –
tím více poteče krve !
Čím máme větší dovednost a možnosti –
tím záludnější věci vznikají !
Čím více je zákazů a tresty drakonicky rostou –
tím je více lupičů !
proto vědoucí praví:
nebudu zasahovat – a lidé se změní sami,
setrvám v klidu – a lidé se ukázní
zůstanu nečinný – a lidé budou bohatnout
budu bez přání – a lidé se navrátí k prostotě...
58. Sled proměn
Když je vláda klidná a rozvážná,
lidé jsou spokojeni a moudří.
Když je vláda prudká a přísná,
tak lidé jsou úskoční a lstiví.
Z neštěstí rodí se štěstí –
a štěstí je základem k neštěstí.
Kdo pozná onu dělící hranu ?
Je to jako řetěz bez konce...
Dobré se může převrátit ve svůj opak,
co slibuje zisk, může se snadno
obrátit ve ztrátu.
Lidé sveřepě opakují své chyby.
Proto vědoucí:
- je zásadový, ale nikoho neomezuje
- je důsledný ale nikomu neubližuje
- je přesný, ale nikoho neohraničuje
- září, ale neoslňuje ...
59. Uchovávat TAO
Při vedení lidí
a při službě nebesům –
je nezbytná skromnost.
Střídmost chrání před zblouděním,
Cesta bude přímá
a povede ku Ctnosti.
Vědoucí se pak nemusí bát,
že by v čemkoliv neobstál.
Ve všem čestně obstojí,
má možnosti bez hranic –
a tak obsáhne celou říši –
a poté i celou zemi.
Obsáhne-li matku Zemi,
bude nutně v souladu s TAO,
pevně zakoření
a bude vše ostře zřít.
Bude tak mít dlouhého trvání...
60. Být na svém místě
Velké říši se musí vládnout jemně,
jako se peče malá rybička.
Kdo řídí říši podle zákonů TAO,
odnímá sílu všem démonům –
a démoni pak nemohou škodit lidem.
Vědou í také nikdy neškodí lidem
Pokud vládce a jeho lid
žijí ve shodě a harmonii,
vzájemně se obohacují.
Kdo peče malé rybky,
nesmí jimi míchat,
aby mu z nich nevznikla kaše ...
61. Ctnost skromnosti
Velká říše,
která se bude umět oprostit od pýchy,
bude pupkem světa
a neutuchající plodivou silou.
Ženský element vítězí nad mužským
svým klidem,
který mu dává poloha „dole.“
Tak i velká říše, která se umí sklonit –
a malá říše, která umí žít v pokoře,
žijí v harmonii –
a obě tím získávají
Velká říše získává tím,
že se umí sklonit –
a malá říše získává také tím,
že se umí sklonit.
Obě říše tak jsou „dole“ –
a obě tím získávají.
Vše, co velká říše potřebuje je –
uživit velký počet lidí.
Vše, co malá říše potřebuje je –
umět zapojit své lidi
do práce na větším území.
Oba tím získávají,
ale ten větší
se musí umět
držet se trochu zpátky...
62. Uskutečňovati TAO
TAO je zdrojem všech věcí –
dobrým lidem je útočištěm,
nedobrým lidem je výstrahou.
Dobrým slovem lze získat ocenění,
dobrým skutkem lze pomoci.
Proč bychom ale měli zavrhovat toho,
kdo sejde z pravé Cesty ?
Proto při korunovaci císaře
nebo při jmenování ministrů
ponech,
ať druzí nabízejí vzácné mísy
a krásná čtyřspřeží vystavují na odiv –
ty prostě nabídni TAO –
a nemusíš přitom učinit ani krok.
Proč staří věděli, že TAO je nejcennější ?
Protože věděli, že kdo hledá, nalézá –
a že v něm je odpuštění našich chyb.
Proto je TAO největším pokladem...
63. Myslet na počátek
Jednej bez zasahování,
uskutečňuj bez vměšování –
a vychutnávej i to, co je bez chuti.
Povšimni si, že v malém se skrývá velké,
ve slabším pak silné.
Bezpráví splácej velkorysou sptavedlností.
Potlačuj strasti v zárodku –
a složité situace řeš,
pokud jsou jednoduché !
Velké problémy lze snadno vyřešit,
když se budeme
věnovat jejich malým počátkům
Proto vědoucí nejde
do řešení velkých problému,
pokud ví,
že se s nimi nebude moci vypořádat !
Kdo hodně slibuje –
záhy ztrácí důvěru.
Kdo postupuje lehkovážně –
přitahuje problémy.
Proto vědoucí –
pokládá vše za závažné -
a proto nenaráží
na větší těžkosti ....
64. Pamatovat na nepatrné
Co je v klidu, lze snadno ovládnout.
Co se teprve chystá, lze snadno ovlivnit.
Co je křehké, lze snadno rozbít.
nepatrný kouř lze snadno rozptýlit.
Proto: řeš problémy hne jak vznikají,
dělej pořádek dříve, než vznikne chaos.
Pamatuj, že statný strom vyrostl
z malého výhonku.
Stavba devítipatrové věže –
začala první cihlou.
cesta, dlouhá tisíc mil –
začala prvním krokem.
kdo nechce zasahovat,
může to zničit.
kdo si chce něco přisvojit,
může to ztratit.
Vědoucí spíše nezasahuje –
a tím nic nezkazí.
Nic nechce vlastnit –
proto nic neztrácí.
Lidé zhusta věc pokazí-
těsně předtím,
než dosáhnou výsledku.
Pokud je rozvážnost na počátku
a trpělivost na konci –
můžeš si být zdarem díla jist !
Proto vědoucí usiluje
zbavit se tužeb –
a necení si nedostupného.
Učí lidi svým příkladem –
a tím bez poučování
napravuje jejich chyby.
Tím pomáhá všemu stvořenému –
pochopit řád míry věcí,
takže není nutno zasahovat.
65. Ctnost pravosti
Kdo v dávných dobách uplatňoval
zásady TAO,
nehleděl příliš na osvětu lidu –
protože poznal,
že lidu je lépe v prostotě.
Jakmile se do popředí
dostává vychytralost –
brzy se v říši dostaví pohroma.
Řízení říše s moudrostí,
vždy znamená požehnání
Kdo zná
základní principy a zákony TAO –
umí vládnout v harmonii.
Trvale se řídit podle TAO,
znamená jít cestou TE –
Cestou Ctnosti.
Cesta Tem vychází z TAO
vrací lidi ke svým kořenům –
a posléze vplývá
do přirozené harmonie ...
66. Ustupovat do pozadí
Řeky a moře vládnou nad údolími,
protože se umí sklonit dolů.
Stejně tak vědoucí
se ve svém konání staví pod lidi,
kterým chce být osobním příkladem -
a současně se staví za ně do pozadí.
Proto může být ve skutečnosti nahoře,
aniž by to lidé pociťovali jako tíživou nadvládu-
Proto může být v čele,
aniž by to lidé pociťovali jako křivdu a újmu.
Protože vědoucí s nikým nesoupeří,
nikdo nebude soupeřit s ním.
67. Tři poklady
Tao je dokonalé, ale dosáhnout jej –
je velmi, velmi obtížné.
Právě v tom ovšem spočívá jeho velikost.
Kdyby bylo snadno dosažitelné,
nebylo by dokonalé
Je třeba v sobě pěstovat tři poklady:
soucitnost a milosrdenství
skromnost a zdrženlivost
neusilování o významné postavení.
Kdo soucítí, bývá i odvážný.
Kdo je skromný – bývá také velkorysý.
Kdo se netlačí do popředí,
může být úplně v čele.
Dnes na úkor milosrdenství –
roste jen bojechtivost.
Na úkor zdrženlivosti –
roste rozpínavost a panovačnost,
což přináší zhoubu.
Soucit a milosrdenství –
přinášejí konečné vítězství,
i sílu k urputné obraně.
Nebesa chrání toho,
kdo je obklopen milosrdenstvím...
68. Sjednocení s nebesy
Dobrý vojevůdce postupuje s rozmyslem,
chrabrý bojovník není krutý !
Nejlepším způsobem, jak porazit protivníka –
je vůbec nebojovat !
Vojevůdce nemůže být prchlivý, ani svárlivý.
Kdo chce jednat s lidmi,
musí se umět snížit na jejich úroveň.
Tomu se říká ctnost rozvážnosti,
to je umění spravedlivého jednání s lidmi –
to znamená sjednocení s nebesy –
to je již od dávnověku největší umění...
69. Působnost tajemného
Vojenské rčení říká:
je lépe být hostem, než hostitelem.
je lépe ustoupit o stopu, než o píď postoupit !
Tomu se říká – postupovat bez násilí,
tlačit bez tlaku,
čelit bez nepřátelství,
vítězit beze zbraní.
Velké neštěstí přichází
z podcenění nepřítele.
Podceňování vždy vede ku ztrátám.
Když zkříží zbraně rovnocenní protivníci,
vítězí ten, na jehož straně
stojí pravda a spravedlnost ...
70. Obtížnost pochopení
Má slova jsou snadno pochopitelná –
a také snadno proveditelná.
Málo se však snaží lidé je pochopit,
tím méně jsou ochotni se jimi řídit.
Každé slovo má svého původce,
každý čin má svého strůjce.
Ale lidé nechtějí rozumět,
nechtějí pochopit.
Těch, kteří chápou,
je žalostně málo.
To jsou ti, kterým můžeme říkat - vědoucí !
Těm, kteří se o pochopení snaží,
můžeme říkat - hledající .
Proto vědoucí obléká prostý šat,
který zakrývá drahokamy na jeho hrudi...
71. Závadnost nevědění
Uvědomovat si vlastní nevědomost –
je moudré.
Považovat však svou nevědomost za poznání –
je pošetilé.
Pouze ten, kdo nahlédá své chyby –
se jich může zbavit !
Vědoucí se umí zbavit svých chyb,
protože je vnímá jako chyby.
Ostatně proto je vlastně vědoucím ...
72. Umění odhadnout situaci
Když lidé přestanou respektovat to,
čeho by se měli obávat,
dříve nebo později přijde neštěstí...
Proto vědoucí panovník
neklade na lidi těžká břemena –
a nezasahuje příliš do jejich životů.
Jen tehdy, když budeš vůči lidem vstřícný,
budou lidé vstřícní i vůči tobě.
Proto vědoucí, který dobře zná své schopnosti –
nevystavuje je na odiv.
Zná dobře svoji hodnotu,
ale nevyvyšuje se !
Váží si více vnitřních hodnot,
než pomíjivých vnějších zásluh.
73. Rozvaha v odvážném jednání
Kdo je odvážný a bojechtivý,
zpravidla bývá zabit !
Kdo je odvážný a mírumilovný,
častěji přežije.
Tak odvaha může být –
jednou ku škodě, jindy ku prospěchu.
Kdo však přesně ví,
co je v danou chvíli více prospěšnější ?
I vědoucí si někdy neví rady,
jak to rozlišit
Cesta TAO však znamená
vítězit bez boje
odpovídat bez mluvení
nabádat bez výzev a provolání
konat dle plánů, ale beze spěchu.
Širou síť mají nebesa,
řídká je, ale nic nepropustí ...
74. Překonávat sebeklam
Když se lidé přestanou bát smrti,
nemá smyslu je smrtí strašit.
Kdyby lidé měli strach před smrtí,
porušovali by zákony –
a mohli by být trestáni, ba i popravováni.
Ale kdo může mít odvahu,
činit tak namísto Tvůrce ?
Trestat a usmrcovat místo Tvůrce –
to je jako otesávat dřevo sekerou,
namísto mistra tesaře.
To je pak blíže k poranění,
než k dokončení díla ...
75. Zhoubnost chtivosti
Lidé velmi trpí,
protože správa státu má velké požadavky.
Proto lid strádá.
Je obtížné společnost dobře řídit,
protože vrchnost (vláda) příliš zasahuje
a stará se pouze o své blaho.
Proto je obtížné společnost dobře řídit.
Proč lidé nemají strach ze smrti
a často hazardují svými životy ?
Protože vidí, jak těžce
musí bojovat o živobytí –
a vrchnost si užívá.
Proto jsou lidé k životu lhostejní;
to je ovšem moudřejší,
než přikládat pomíjivému bytí
na tomto světě –
příliš veliký význam.
76. Vyvarovat se násilí
Když člověk žije – je měkký a vláčný.
Když zemře – je tvrdý a toporný.
Také živé rostliny jsou měkké a vláčné –
a když umírají, vadnou a usychají.
Měkkost a vláčnost proto patří k životu,
tvrdost a topornost do společenství smrti.
Proto tvrdě zasahující armády
nakonec neujdou rozprášení –
a suchý strom podlehne sekyře.
Silné, tvrdé, pevné – posléze padne.
Měkké, skromné a vláčné je povýšeno.
77. TAO nebes
Celý vesmír se skládá z cyklů
a neustálého přelévání sil.
Yang přechází v yin,
a mnoho yinu je vlastně yang
a mnoho yangu je vlastně yin.
Mezi oběma krajnostmi
panuje neustále spojitost –
jako mezi lukem a tětivou.
Cestou nebes jest –
vyrovnávat nadbytek i nedostatek.
Lidé však většinou
nejdou touto cestou –
touží stále zvyšovat nadbytek
a netuší, že tím zvětšuje i nedostatek.
Proto vědoucí nikdy nic nehromadí
a dodržuje vždy zákon míry všech věcí,
aniž by lpěl na výsledcích své práce.
Chápe střídání cyklů –
proto může stále rozdávat.
Nelpí ani na svém vědění
a z toho plynoucí dokonalost...
78. Zodpovědnost v důvěře
Ze všech věcí pod sluncem,
nejslabší a nejpoddajnější je voda.
Avšak zároveň není ničeho,
co by jí odolalo.
Je bezpochyby, že slabé a poddajné,
může zvítězit nad tvrdým a silným.
Všichni to vědí,
ale mnozí na to nedbají.
Proto vědoucí říká:
ústupností lze zlomit odpor,
jemností lze překonat překážky –
a tím se podobat vodě !
Kdo umí na sebe vzít
poklesky a neštěstí země –
může být pravým vladařem,
aniž by se musel bát úkladů
a zlovolné nepřejícnosti.
Taková je pravda,
i když její slova
zdánlivě nedávají smysl...
79. Odpovědnost v závazcích
Když dojde ve sporu k usmíření,
něco nevraživosti; v obou stranách
přeci jenom zůstává –
a to má daleko k opravdové dokonalosti.
Proto vědoucí vždy plní své závazky.
Jen bezectný vždy hledí pouze na svůj zisk.
TAO nebes je přímé a spravedlivé –
pročež vždy stojí na straně dobra...
80. Zachovat nezávislost
Lepší je malý stát, a malým počtem lidí –
má mít své úřady – ale nemá je zneužívat,
má mít své nástroje, ale nemá je používat !
Lidé se mají smířit se smrtí,
ale nemají ze země utíkat.
Stát může mít armádu a zbraně,
ale nemá vyhledávat, kde by je využil.
Buďte prostí !
Ať je váš pokrm chutný,
vaše obydlí pohodlné
a váš život šťastný !
A především – žijte prostě, jednoduše –
a v souladu s TAO !
Pak mohou sousedé klidně přes hranice
poslouchat kohoutí kokrhání,
štěkot psů –
a přitom klidně žít
a nebát se obyvatel druhé země.
Budou se dožívat vysokého věku –
a v klidu zmírat,
aniž by je napadlo –
toužit po území, majetku a přírodních krásách
druhé země....
81. Rozvíjet podstatné
Pravdivá slova nebývají líbivá,
líbivá slova nebývají pravdivá.
Co je dobré, nepotřebuje obhajobu,
co potřebuje obhajobu, není dobré.
Vědoucí nepotřebuje učenost.
Kdo potřebuje učenost – neví.
Vědoucí nehromadí – ani majetek, ani pocty.
Vědoucí se nerozpakuje dávat –
pracuje neúnavně pro druhé –
proto se mu hodně vrací.
Takové je TAO mudřecovo,
takové je TAO cesty TE:
každému pomáhat, nikomu neškodit,
to je wú-wei1) – bez vzájemného soupeření ...