Překlad od Berty Krebsové pod jednoduchým titulem Tao te ťing je patrně v češtině nejrozšířenější verzí (dosud tři vydáni).
Na základě veřejné ankety, probíhající na těchto stránkách v letech 2016-18, je verze Krebsové nejoblíbenější (na druhém místě se umístil Horák).
1
Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno.
Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.
Proto ten, kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.
To obojí - ač má rozličná jména -
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost - toť hlubina záhadnosti.
Záhada všech záhad, brána veškeré tajemnosti.
up
2
Každý na světě poznává krásné jako krásné,
a tím (poznává) i ošklivé.
Každý poznává dobré jako dobré,
a tím (poznává) i zlé.
Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí,
těžké a snadné se navzájem tvoří,
dlouhé a krátké se navzájem měří,
vysoké a nízké se navzájem pojí,
zvuky a tóny se navzájem slučují,
předtím a potom se navzájem sledují.
Proto moudrý jedná, aniž zasahuje,
poučuje, aniž mluví.
Tvorstvo - jednou dané - neodmítá.
Vytváří, aniž co vlastní,
působí, aniž ne čem závisí,
dovršuje, aniž na čem lpí.
Právě proto, že na ničem neulpívá,
nic ho neopouští.
up
3
Nevynášejte vznešené -
a lidé se nebudou svářit;
nevychvalujte těžko dostupné -
a lidé nebudou krást;
nevystavujte žádoucí -
a lidská srdce nebudou rozjitřena.
Proto: vládne-li moudrý,
vyprazdňuje srdce lidí
a naplňuje jejich mysl;
oslabuje ctižádost lidí
a zpevňuje jejich páteř.
Bez ustání usiluje,
aby lidé byli bez chtivosti a zchytralosti;
stará se,
aby ti, kdož jsou zchytralí,
se neodvážili zasahovat.
Jednáme-li, aniž zasahujeme,
nic není bez vlády.
up
4
Tao - ač prázdné - působí-li,
jako by bylo nevyčerpatelné.
Je tak propastné!
Jako by bylo praotcem všech věcí!
Zmírňuje svou ostrost,
pořádá svůj chaos,
tlumí svou oslnivou zář,
ztotožňuje se se svým prachem.
Je tak nezměrné!
Jako by trvalo od věků!
Nevím, koho je synem.
Zdá se, že bylo dříve než Nejvyšší.
up
5
Nebesa a země neprojevují lidumilnost,
tvorstvo je pro ně tolik
co slaměný (obětní) pes.
Moudrý neprojevuje lidumilnost,
lidstvo je pro něho tolik
co slaměný (obětní) pes.
Prostor mezi nebem a zemí -
zdaž není jako kovářský měch?
Je prázdný - a nezbortí se,
je v stálém pohybu - a stále více vydává.
Leč: přemíra slov svůj počet vyčerpá.
Není proto lépe zachovávat "míru věcí"?
up
6
Duch hlubiny nikdy neumírá.
To je, co nazýváme tajemnou matkou zrodu.
Branou tajemného zrodu je to,
co nazýváme kořenem nebe a země.
Nepřetržitě a bez ustání trvá
a působí bez úsilí.
up
7
Nebe stále trvá,
země trvale zůstává.
Nebe a země jsou stálé a trvalé,
protože nežijí ze sebe;
proto mohou žít ustavičně.
To je, proč moudrý
opomíjí sebe - a tím se prosazuje,
zbavuje se sebe - a tím se zachovává.
Zdaž ne právě tím, že je bez osobních zájmů,
může všechny své zájmy uskutečňovat?
up
8
Nejvyšší dobro je jako voda:
dobrotivě prospívá všemu tvorstvu
a s nikým není ve sváru.
Spokojuje se s nejnižšími místy,
o něž nikdo z lidí nedbá;
tím se blíží věčnému tao.
Obydlí je dobré, má-li polohu.
Srdce je dobré, má-li hloubku.
Štědrost je dobrá, má-li laskavost.
Řeč je dobrá, má-li věrnost.
Vláda je dobrá, má-li pořádek.
Činnost je dobrá, má-li způsobilost.
Pohyb je dobrý, má-li vhodnost.
Toliko tam, kde není sváru,
není pohrom ani příkoří.
up
9
Chceš-li podržet něco do krajnosti plné,
lépe, když toho necháš.
Chceš-li podržet něco do krajnosti ostré,
nadlouho to nezachováš.
Máš-li síň plnou zlata a drahokamů,
nic ti ji nemůže uchránit.
Máš-li moc a bohatství - a k tomu zpupnost,
nemůžeš ujít vlastní zkáze.
Dovršit dílo,
splnit své poslání
a stáhnout se do ústraní -
toť cesta nebeského tao.
up
10
Kdo soustřeďuje svou duševní sílu k tomu,
aby objímal jedno,
může zůstat nerozpolcen.
Kdo soustřeďuje svou životní energii k tomu,
aby dosáhl mírnosti a poddajnosti,
může zůstat jako novorozené děcko.
Kdo opatruje a chrání před poskvrnou
hlubinu svého nitra,
může zůstat bez úhony.
Kdo s láskou k svému lidu
řídí vládu v zemi,
může zůstat bez zasahování.
Ať brána nebes se otvírá nebo zavírá,
může zůstat klidný jako samice u ptáčat.
Ať jasnozřivě proniká do všech končin světa,
může zůstat bez vědomostí.
Plodí vše, živí vše.
Vytvářet - a nevlastnit,
působit - a nezáviset,
být v čele - a neovládat,
to je, co nazývám tajemnou ctností.
up
11
Třicet loukotí spojených v jedno dává kolo,
leč "nic" mezi nimi tvoří použitelnost vozu.
Hlína se hněte a tvoří nádoby,
leč "nic" jejich vnitřku tvoří použitelnost nádob.
Staví se dům a vysekávají se okna a dveře,
leč "nic" jeho otvorů tvoří použitelnost domu.
Tak v tom, co jest, spočívá prospěšnost,
v tom, co není, spočívá užitečnost.
up
12
Změť pěti barev oslepuje oko,
změť pěti tónů ohlušuje ucho,
změť pěti chutí otupuje ústa.
Honba a prudký cval
rozněcují lidská srdce.
Vzácné a drahé věci
Zavádějí člověka na scestí.
To je, proč moudrý
je soustředěn na to, co je v jeho vnitru,
nikoli na to, co postřehuje smysly.
Podržuje jedno a odmítá druhé.
up
13
Přízeň je zahanbující jako strach,
pocta je velké soužení pro tělo.
Co znamená: přízeň je zahanbující jako strach ?
Přízeň stahuje dolů;
dosáhneš-li jí, máš strach,
pozbudeš-li jí, máš strach.
To je, proč pravím:
přízeň je zahanbující jako strach.
Co znamená: pocta je velké soužení pro tělo ?
Mám velké soužení, protože mám tělo.
Kdybych neměl tělo,
jaké soužení bych mohl mít ?
Proto:
Kdo cení své já jako veškerenstvo,
tomu možno svěřit svět.
Kdo miluje své já pro veškerenstvo,
tomu možno odevzdat svět.
up
14
Patříš na ně - a nevidíš je;
proto se nazývá nepatrné.
Nasloucháš mu - a neslyšíš je;
proto se nazývá nevýrazné.
Chceš je uchopit - a nezachytíš je;
proto se nazývá neurčité.
Toto trojí nelze dále probádat.
Směšuje se a prolíná vjedno.
Jeho nejvyšší část není jasná,
jeho nejnižší část není temná.
Je nepřetržité a neustálé,
je nepojmenovatelné.
Vždy znovu se vrací k původní nebytnosti.
To je, proč se nazývá
tvar beztvarého, obraz nezobrazeného.
Proto se nazývá neurčitelné.
Jdeš-li mu vstříc - nevidíš jeho tvář,
sleduješ-li je - nevidíš jeho záď.
up
15
Ti, kdož v dávných dobách prosluli jako mudrci,
byli nesmírně jemní, odtažití a obdivuhodně pronikaví.
Byli tak hlubocí, že je můžeme jen stěží pochopit.
Protože nejsme s to je plně poznat,
snažíme se je alespoň přibližně znázornit.
Jak byli obezřelí !
Jako ten, kdo v zimě přechází řeku.
Jak byli ostražití !
Jako ten, kdo se hrozí ze všech stran sousedů.
Jak byli zdrženliví !
Jako ten, kdo je hostem na návštěvě.
Jak byli nevyzpytatelní !
Jako tající tříšť ledu.
Jak byli strozí !
Jako holý peň stromu.
Jak byli všeobsáhlí !
Jako širé údolí.
Jak byli nezbadatelní !
Jako zkalená tůň.
Kdo je schopen zkalené klidem zčistit
a postupně vyjasnit ?
Kdo je schopen klidné pohybem vzrušit
a postupně oživit ?
Kdo v sobě chrání toto tao,
nedychtí být naplňován.
Právě proto, že není přeplněn,
může se spotřebovávat,
aniž potřebuje obnovy.
up
16
Dosáhnout vrcholu prázdna !
Požívat plnosti klidu !
V společném procesu rodí se všechno tvorstvo,
a vše, jak pozoruji, se znovu vrací zpět.
Každý tvor rozkvétá a roste do plnosti
a každý se znovu vrací k svému prazákladu.
Návrat k prazákladu znamená plnost klidu.
To je, čemu se říká naplnit své určení.
Naplnit své určení - znamená věčnost.
Znát věčnost - znamená osvícenost.
Neznat věčnost - znamená zaslepenost a zkázu.
Kdo zná věčnost, obsahuje všeobsáhlost,
kdo má všeobsáhlost, obsahuje nestrannost,
kdo má nestrannost, obsahuje důstojenství královské.
Královské důstojenství vede k nebesům,
nebesa vedou k tao,
tao vede k věčnému trvání.
Pak zánik těla není hrozbou.
up
17
V době dávných velkých vládců
lid sotva věděl, že je má.
Jejich nástupce lid ctil a miloval,
k dalším hleděl se strachem,
od dalších se s pohrdáním odvracel.
Tam, kde chybí důvěra,
povstává nedůvěra.
Jak uvážlivá a vzácná jsou to slova !
Když dílo bylo dokončeno,
práce ve svůj čas vykonány,
všechen lid si svorně říkal:
jsme a žijeme jako příroda.
up
18
Kde je opuštěno svrchované tao,
objevuje se lidumilnost a spravedlnost.
Kde vládne chytrost a obratnost,
objevuje se pokrytectví a klam.
Kde nejsou v souladu příbuzenské vztahy,
objevuje se synovská úcta a bratrská láska.
Kde je země ve zmatcích a nepořádku,
objevuje se loajálnost a věrnost.
up
19
Zanechte svatosti,
odhoďte učenost -
a prospěch lidu se zestonásobí !
Zanechte lidumilnosti,
odhoďte spravedlnost -
a lid se vrátí k synovské úctě a lásce !
Zanechte zchytralosti,
odhoďte ziskuchtivost -
a nebude zlodějů ani banditů !
Z těchto tří (věcí) lze soudit,
že to, čemu se říká "vzdělanost",
samo nestačí.
Hleďte si proto udržet to,
co k vám přináleží:
projevujte prostotu,
uchovávejte neporušenost,
omezujte jednostrannost,
brzděte žádostivost!
up
20
Odložte učenost - a budete bez starostí !
Souhlas a přitakání - čím se od sebe liší ?
Dobré a zlé - jaký je mezi nimi rozdíl ?
Avšak: čeho se lid hrozí,
toho se nelze nehrozit.
Ó jaká bezútěšnost ! A její meze dosud nelze dohlédnout !
Davy se radují z veselí,
jako by slavily obětní hostinu,
jako by stoupaly k terasám o příchodu jara !
Já jediný zůstávám tichý a neúčastný,
jako bych byl bez tvaru a znaku,
jako dítě vzešlé z lůna, které se dosud neusmálo.
Ztracen jako poutník, který nemá kde spočinout.
Všichni lidé jsou naplněni a v nadbytku,
jen já jediný jako bych byl zapomenut !
Běda ! Mé srdce je prázdné jako srdce pomatence !
Jsem tak nevědomý a zmatený !
Lidé tohoto světa jsou plni světla,
jen já jediný jsem jako v temnotách !
Lidé tohoto světa jsou čilí a obratní,
jen já jediný jsem zemdlený a netečný !
Jsem pustý jako moře, zmítán a hnán -
jako bych neměl kde zakotvit !
Lidé tohoto světa jsou schopní a prospěšní,
jen já jediný jsem bezcenný a k ničemu !
Já jediný se liším od ostatních,
neboť ctím a velebím Matku - živitelku všeho.
up
21
Velká ctnost ve svém projevu
zcela a výhradně sleduje tao.
Tao - co do své povahy -
je neurčitelné a nepostižitelné.
Nepostižitelné a neurčitelné -
v němž spočívají všechny tvary !
Neurčitelné a nepostižitelné -
v němž spočívají všechny věci !
Temné a neproniknutelné -
v němž spočívá jádro veškernosti !
Toto jádro - toť naprostá pravost,
v němž spočívá plnost spolehnutí.
Od pradávna dodnes jeho jméno nepomíjí,
aby dozíralo na zrod všech věcí.
Odkud vím, že takový je zrod všech věcí ?
Právě skrze toto.
up
22
Co je neúplné, dojde úplnosti.
Co je křivé, bude narovnáno,
co je vyhloubené, bude naplněno,
co je vetché, bude obnoveno;
kdo žádá málo, obdrží mnoho,
kdo žádá mnoho, sejde na scestí.
To je, proč moudrý se upíná na jedno,
a stává se příkladem světa.
Nevystavuje se na odiv,
a proto září.
Nepokládá se za dokonalého,
a proto je slaven.
Neprosazuje se,
a proto dochází uznání.
Nevyvyšuje se,
a proto vyniká.
Nebojuje a nesoupeří,
a proto není na světě nikdo,
kdo by se odvážil s ním měřit.
Jestliže staří říkali:
"Co je neúplné, dojde úplnosti" -
zdaž to byla jen prázdná slova ?
Vpravdě, dovršujíce úplnost,
vracíme se k prazákladu.
up
23
Být úsporný ve slovech - odpovídá přírodě.
Prudký vichr netrvá po celé ráno,
prudký déšť netrvá po celý den.
Kdo způsobuje tyto věci ?
Nebe a země.
Když ani nebe a země se nemohou projevovat bez přestání
oč méně pak člověk !
Proto ten, kdo své počínání spojuje s tao,
obsahuje tao, ztotožňuje se s tao.
Kdo své počínání spojuje s ctností,
ztotožňuje se s ctností.
Kdo své počínání spojuje s újmou,
ztotožňuje se s újmou.
Kdo je ztotožněn s tao,
toho i tao přijímá se zalíbením.
Kdo je ztotožněn s ctností,
toho i ctnost přijímá se zalíbením.
Kdo je ztotožněn s újmou,
toho i újma přijímá se zalíbením.
Tam, kde chybí důvěra,
povstává nedůvěra.
up
24
Kdo vystupuje na špičky,
nemůže pevně stát.
Kdo kráčí strojeně,
nemůže dlouho jít.
Kdo se vystavuje na odiv,
nemůže zářit.
Kdo se pokládá za dokonalého,
nemůže být oslavován.
Kdo se prosazuje,
nemůže být uznáván.
Kdo se vyvyšuje,
nemůže vynikat.
Pro tao je jako výkal a odpadky,
jež v každém budí odpor a hnus.
Proto ten, kdo obsahuje tao,
u toho neprodlévá.
up
25
Existuje cosi - mlžné a beztvaré,
a přece hotové a dovršené.
Povstalo před nebem a zemí.
Je tak tiché ! Tak pusté !
Stojí samo a nemění se.
Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje.
Může se pokládat za matku veškerenstva.
Jeho jméno neznám.
Označuji je jako "tao".
Donucen dát mu jméno,
nazývám je "svrchované".
Svrchované - toť unikající.
Unikající - toť vzdalující se.
Vzdalující se - toť vracející se.
Proto: Tao je svrchované,
nebe je svrchované,
země je svrchovaná,
i královské důstojenství je svrchované.
V okrsku zemském jsou čtyři svrchovanosti
a královské důstojenství zaujímá jednu z nich.
Člověk se řídí podle země,
země se řídí podle nebe,
nebe se řídí podle tao,
tao se řídí podle sebe.
up
26
Těžké je základem lehkého,
klid je vládcem nepokoje.
Proto moudrý kráčí po celý den,
aniž opouští tíži břemene.
I při pohledu na nejkrásnější nádheru,
setrvává v klidu nad vše povznesen.
Jak je pak možné,
aby vládce deseti tisíc vozů
svým chováním znevažoval říši ?
Znevažováním pozbýváme základu,
nepokojem pozbýváme vlády.
up
27
Kdo dobře chodí, nezanechává stop.
Kdo dobře mluví, nedopouští se chyb.
Kdo dobře počítá, nepoužívá počítadla.
Kdo dobře zavírá, nepotřebuje závor ani klíčů,
a co zavře, nikdo neotevře.
Kdo dobře svazuje, nepotřebuje provazů ani uzlů,
a co sváže, nikdo nerozváže.
To je, proč moudrý
vždy dobrotivě pomáhá lidem -
a nikoho nezavrhuje.
Vždy dobrotivě pomáhá tvorům -
a nikoho neodmítá.
Tomu se říká skrytá osvícenost.
Proto ten, kdo koná dobro,
je nedobrému učitelem;
ten, kdo nekoná dobro,
je dobrému cenným materiálem.
Nemít v úctě, co je pro nás učitelem,
nemít v lásce, co je pro nás cenným materiálem,
vede - i přes všechnu chytrost - k velkým omylům.
Tomu se říká potřebnost prozíravosti.
up
28
Kdo ví, co je v něm mužného,
a má na paměti, co je v něm ženského,
stává se hlubokým řečištěm světa.
Kdo je hlubokým řečištěm světa,
neopouští stále působící ctnost
a může se vrátit do stavu novorozeného děcka.
Kdo ví, co je v něm jasného,
a má na zřeteli, co je v něm temného,
stává se vzorným příkladem světa.
Kdo je vzorným příkladem světa,
neodchyluje se od stále působící ctnosti
a může se vrátit do stavu vrcholného nebytí.
Kdo ví, co je v něm úctyhodného,
a má na zřeteli, co je v něm zahanbujícího,
stává se širokým údolím světa.
Kdo je širokým údolím světa,
má dostatek stále působící ctnosti
a může se vrátit do stavu původní jednoduchosti.
Rozptylováním jednoduchosti
povstávají "nádoby k užitku".
Používány moudrým,
slouží jako nástroje vlády a správy.
Pak svrchovaný řád
zůstává nerozdělen a neporušen.
up
29
Kdokoli se chce zmocnit světa a zacházet s ním,
ten - jak jsem viděl - ztroskotá.
Neboť svět je posvátná nádoba,
s kterou nelze zacházet.
Kdokoli s ní chce zacházet, zničí ji.
Kdokoli si ji chce přivlastnit, ztratí ji.
Mezi bytostmi některé vedou, jiné následují.
Dech některých vane jemně, jiných prudce.
Některé jsou silné, jiné slabé.
Některé se dovršují, jiné uvadají.
To je, proč moudrý odmítá vše,
co je přehnané,
co je výstřední,
co je přes míru.
up
30
Ten, kdo v radách pozemskému vládci uplatňuje tao,
nezastrašuje svět řinčením zbraní.
Takové počínání přináší odvetu.
Kde tábořilo početné vojsko,
zarůstá země hložím a bodláčím.
Kudy táhla mocná armáda,
vždy přicházejí hladová léta.
Dobrý se spokojuje dosažením výsledku, toť vše,
a neodvažuje se uplatňovat dále násilí.
Dosáhl-li výsledku,
nebude se chvástat, nebude se vynášet,
nebude se zpupně chovat;
neboť došel výsledku,
protože nemohl jinak.
Výsledku se nesmí dosahovat násilím,
neboť co je příliš silné,
počne upadat a chátrat;
a to je proti tao.
Co je proti tao -
předčasně zaniká.
up
31
I nejvzácnější zbraň je nástrojem neštěstí,
jež budí u každého odpor.
Proto ten, kdo obsahuje tao, se u ní nezdržuje.
Ušlechtilý muž, mešká-li doma,
cení levici jako místo cti.
Mešká-li ve zbrani,
cení pravici jako místo cti.
Zbraně - jako nositel neštěstí -
nejsou nástrojem vhodným pro ušlechtilého.
Proto jich užívá, jen nemá-li vyhnutí.
Klid a mír klade nade vše.
Ve vítězství není nic oslavného.
Radovat se z vítězství -
znamená mít potěšení v zabíjení lidí.
Kdo se raduje ze zabíjení lidí,
nikdy nebude s to uplatnit své cíle ve světě.
Při příznivých událostech je přednost dávána levici.
Při nešťastných událostech je přednost dávána pravici.
Při bitvě má pobočník místo na levé straně,
vrchní velitel na pravé straně.
To znamená, že zaujímají místa
jako při pohřebním obřadu.
Je-li pobito velké množství lidí,
má to vzbuzovat velký žal a smutek.
Kdo zvítězil v bitvě, má zaujímat místo
podle pravidel pohřebních obřadů.
up
32
Tao je věčné a zůstává bez jména.
Ač ve své jednoduchosti se zdá nepatrné,
nic na světě se mu neodváží čelit.
Kdyby knížata a králové je dovedli zachovávat,
všechno tvorstvo by jim samo vyšlo s úctou vstříc.
Nebesa a země by se v souladu spojily,
aby vydávaly sladkou rosu,
a lid sám od sebe, bez příkazu a nátlaku,
by žil v rovnosti a míru.
S počínájícím řádem jsou dána jména.
Jakmile jsou zde jména,
je třeba vědět, kdy se zastavit.
Víme-li včas, kdy ustat,
vystříháme se pohromy.
Tao ve vztahu k veškerenstvu je pro ně tím,
čím jsou řeky a moře pro proudy a horské bystřiny.
up
33
Kdo zná druhé, je chytrý;
kdo zná sebe, je moudrý.
Kdo přemáhá druhé, je silný;
kdo přemáhá sebe, je mocný.
Kdo se umí spokojit, má hojnost;
kdo dovede vytrvat, má vůli.
Kdo se neodchyluje od svého určení,
má dlouhé trvání.
Kdo se smrtí nezaniká,
má stálé trvání.
up
34
Svrchovamé tao, jež zaplavuješ vše,
rozprostírajíc se vpravo i vlevo !
Od tebe odvisí zrod všeho tvorstva,
ty však nikoho neodmítáš !
Vše dovršuješ, samo však zůstáváš bez věhlasu !
S láskou pečuješ o všechno tvorstvo,
nežádáš si však být nikomu pánem !
Tím, že trvale zůstáváš bez nároků,
možno tě nazvat "malé".
Tím, že všechno tvorstvo se k tobě vrací,
ty však nikomu nechceš být pánem,
možno tě nazvat "velké".
To je, proč moudrý nikdy neusiluje o velikost,
a proto může svou velikost dovršovat.
up
35
Kdo pevně drží nejvyšší symbol,
k tomu přichází celý svět.
Přichází, a nic ho neohrožuje,
nachází jen klid, mír, blaženost.
Krásná hudba a chutná jídla
lákají pocestného k zastavení.
Avšak to, co vydává tao,
je tak matné a bez chuti !
Hledíš na ně - a nejsi s to je spatřit.
Nasloucháš mu - a nejsi s to je slyšet.
Avšak užíváš-li ho - nejsi s to je vyčerpat.
up
36
Má-li něco být staženo,
muselo to původně být napjaté.
Má-li něco být zeslabeno,
muselo to původně být silné.
Má-li něco být odvrženo,
muselo to původně být nadměrné.
Má-li něco být odejmuto,
muselo to původně být obsaženo.
Tomu se říká jemnost rozpoznávání.
To je, proč měkké a slabé
vítězí nad pevným a silným.
Tak jako ryba nemá být zbavována hlubiny,
nemá lid být seznamován s ostrými nástroji země.
up
37
Tao je věčné a zůstává bez konání,
a přece není nic, co by nebylo vykonáno.
Kdyby je knížata a králové dovedli zachovávat,
všechno tvorstvo by se samo od sebe utvářelo.
Kdyby však při svém rozvoji se samo zatoužilo přetvářet,
sám bych je zadržel jednoduchostí bezejmenného.
Bezejmenná jednoduchost je prosta žádostí a vášní.
Co je bez žádostí a vášní, spočívá v klidu.
Pak celý svět by se sám od sebe přivedl k míru.
up
38
Vznešená ctnost neprojevuje ctnostnost,
protože je plnost ctnosti.
Nízká ctnost neztrácí ze zřetele ctnostnost,
protože je bez ctnosti.
Vznešená ctnost nejedná
a nečiní si nárok zasahovat.
Nízká ctnost jedná
a činí si nárok zasahovat.
Vznešená lidskost jedná,
aniž si činí nárok zasahovat.
Vznešená spravedlnost jedná
a činí si nárok zasahovat.
Vznešená obřadnost zasahuje,
a není-li, kdo by s ní souhlasil,
vztahuje paže a donucuje.
Tak ztrácí-li se tao - nastupuje ctnostnost,
ztrácí-li se ctnost - nastupuje lidumilnost,
ztrácí-li se lidumilnost - nastupuje spravedlnost.
ztrácí-li se spravedlnost - nastupuje obřadnost.
Obřadnost je zaschlá slupka věrnosti a loajality -
a počátek zmatků.
Přemoudřelost je zbujelý květ tao -
a počátek hlouposti.
Proto muž vskutku velkorysý
vždy se přidržuje jádra, nikoli slupky,
vždy se přidržuje plodu, nikoli květu.
Podržuje jedno a odmítá druhé.
up
39
Hle, co odpradávna obsáhlo jedno:
nebesa obsáhla jedno, aby se zjasnila;
země obsáhla jedno, aby se zpevnila;
duch obsáhl jedno, aby byl účinný;
hlubina obsáhla jedno, aby se naplnila;
tvorstvo obsáhlo jedno, aby se zrodilo;
knížata a králové obsáhli jedno,
aby správně řídili říši.
To vše způsobilo jedno.
Kdyby nebesa nebyla jasná,
hrozilo by jim, že se roztrhnou.
Kdyby země nebyla pevná,
hrozilo by jí, že se rozpadne.
Kdyby duch nebyl účinný,
hrozilo by mu, že ustane.
Kdyby hlubina nebyla naplněna,
hrozilo by jí, že vyprahne.
Kdyby se tvorstvo nerodilo,
hrozilo by mu, že zanikne.
Kdyby knížata a králové neřídili správně říši,
ale byli pyšní a povýšení,
hrozilo by jim, že budou svrženi.
Neboť vznešené má své kořeny v bezvýznamném,
vysoké má svůj základ v nízkém.
Jestliže knížata a králové se sami zovou
"sirotky", "opuštěnými" a "nicotnými",
zdaž to není proto,
že za svůj základ považují bezvýznamné ?
up
40
Návratnost je pohybem tao,
poddajnost je projevem tao.
Nebesa a země i všechno tvorstvo
mají svůj vznik v bytí;
bytí má svůj vznik v nebytí.
up
41
Slyší-li vynikající učenec mluvit o tao,
snaží se ze všech sil je následovat.
Slyší-li průměrný vzdělanec mluvit o tao,
občas je zachovává, občas o ně nedbá.
Slyší-li polovzdělanec mluvit o tao,
dá se do hlasitého smíchu.
Kdyby však tao nebylo vysmíváno,
ani by to nemohlo být opravdové tao.
Proto se praví v mudrosloví:
Tao ve svém jasu zdá se temné,
ve svém postupu zdá se ustupovat,
ve své prostotě zdá se podružné.
Nejvyšší ctnost se jeví jako prohlubeň,
nejčistší bělost se jeví jako poskvrna,
nejrozsáhlejší ctnost se jeví jako nedostatečná,
nejpevnější ctnost se jeví jako vratká,
nejstálejší čestnost se jeví jako proměnlivá.
Největší čtverec jako by byl bez rohů,
největší nádoba jako by byla beze dna,
nejmocnější tón jako by byl bez zvuku,
nejvyšší forma jako by byla bez tvaru.
Tao zůstává skryté a beze jména.
A přece: zdaž to není tao,
jež vše dobrotivě dává a dovršuje ?
up
42
Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci.
Každá z bytostí nese na svém týle temnotu,
ve svém náručí objímá světlo.
Proudící životodárný dech
je uvádí v soulad.
To, čím lidé nejvíce opovrhují,
je siroba, opuštěnost, nicotnost;
a přeje je králové a velmoži volí za své označení.
Neboť tak jako je možné pozbýváním nabývat,
tak lze i nabýváním pozbývat.
Čemu učili druzí, učím i já:
vše, co je násilné a zpupné,
předčasně hyne.
To mi budiž základem v mém učení.
up
43
Co je na světě nejpoddajnější,
podmaňuje to, co je na světě nejpevnější.
Co není hmotné, proniká to, co není prostupné.
To je, z čeho poznávám prospěšnost nejednání.
Poučovat beze slov,
prospívat bez jednání.
Jan málokdo na světě toho dosahuje.
up
44
Věhlas, nebo tvé já -
co je ti bližší ?
Tvé já, nebo bohatství -
co je ti dražší ?
Zisk, nebo ztráta -
co je pro tebe zhoubnější ?
Přílišná přilnulost
nutně vede k velkým výdajům.
Přílišná hrabivost
nutně vede k těžkým ztrátám.
Víš-li, kdy se spokojit,
uvaruješ se potupy.
Víš-li, kdy ustat,
uvaruješ se pohromy.
Jen tak lze dosáhnout dlouhého trvání.
up
45
Nejvyšší dokonalost se jeví jako nedostatečná,
její působení však je bez konce.
Nejvyšší plnost se jeví jako prázdnota,
její působení však je bez vyčerpání.
Vrcholná přímost vypadá jako pokřivenost,
vrcholná obratnost vypadá jako nemotornost,
vrcholná výmluvnost vypadá jako nevýřečnost.
Neklid přemáhá chlad,
klid přemáhá žár.
Jen čiré a klidné může být mírou světa.
up
46
Vládne-li ve světě tao,
jezdečtí koně se chovají v ohradách,
aby hnojili a obdělávali pole.
Nevládne-li ve světě tao,
váleční koně se plemení
a potulují ve stepích.
Není většího zločinu
než povolovat vášním.
Není většího neštěstí
než neznat míru.
Není větší pohromy
než bažit po zisku.
Proto znát míru, kdy se spokojit,
znamená být trvale uspokojen.
up
47
Je možno poznávat svět,
aniž vykročíme ze svého domu.
Je možno nazírat tao nebes,
anyž vyhlédneme ze svého okna.
Čím dále kdo jde,
tím méně poznává.
To je, proč moudrý
poznává vše - aniž někam jde,
rozlišuje vše - aniž na něco hledí,
dovršuje vše - aniž něco koná.
up
48
Kdo se soustřeďuje na vzdělání,
den ze dne si více osvojuje;
kdo se soustřeďuje na tao,
den ze dne se více oprošťuje.
Postupným oprošťováním
dospíváme nakonec k nejednání.
Nejednáme-li, nezůstává nic,
co by nebylo vykonáno.
Svět lze získat jen trvalým nevměšováním.
Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět.
up
49
Moudrý zůstává bez trvalé přilnulosti,
srdce všech lidí činí svým srdcem.
K dobrému jsem dobrý,
k nedobrému jsem také dobrý;
tak prosazuji dobro.
K věrnému jsem věrný,
k nevěrnému jsem také věrný;
tak prosazuji věrnost.
Moudrý - ve vztahu k světu -
zůstává plachý a uzavřený,
své srdce však rozšiřuje na celý svět.
Na to, k čemu všichni upírají zrak a sluch,
hledí moudrý shovívavě jako na dětinskost.
up
50
Vstupujeme do zrození,
vcházíme do smrti.
Ti, kdož směřují ke zrození,
jsou tři z deseti.
Ti ze zrozených,
kdo se řítí do oblasti smrti,
jsou rovněž tři z deseti.
Proč je tomu tak ?
Protože nadměrně žijí svůj život.
Slyšel jsem, že ten,
kdo správně řídí svůj život,
procházeje pustinou -
nesetká se s nosorožcem ani s tygrem;
procházeje bitvou -
nesrazí se se zbraní ani štítem.
Nosorožec nemá, kam by vrazil svůj roh,
tygr nemá, kam by zatnul své drápy,
zbraň nemá, kam by zapustila své ostří.
Proč je tomu tak ?
Protože pro něho neexistuje oblast smrti.
up
51
Tao vše plodí,
ctnost vše živí,
realizuje a ztvárňuje vše,
posiluje a dovršuje vše.
Proto mezi všemi bytostmi není jediná,
jež by neměla úctu k tao a vážnost k ctnosti.
Úcta k tao a vážnost k ctnosti
není nikým přikazována,
vyplývá trvale z jejich přirozenosti.
Neboť tao vše plodí,
ctnost vše živí,
dává růst, vychovává a dovršuje,
vede ke zralosti, vyživuje a ochraňuje.
Vytvářet - a nevlastnit,
působit - a nezáviset,
být v čele - a neovládat.
To je, co nazývám tajemnou ctností.
up
52
Existuje počátek světa;
lze jej nazvat matkou veškerenstva.
Kdo zná matku,
poznává podle ní i děti.
Kdo zná děti,
přidržuje se podle nich i matky.
Kdo se uzavírá vnějšku
a zamyká brány (svých smyslů),
zůstává do konce života bez pohromy.
Kdo se otevírá vnějšku
a pachtí za svými záležitostmi,
zůstává do konce života bez pomoci.
Vnímat nepatrné znamená být osvícený;
chránit v sobě slabé znamená být silný.
Používejte jeho světla,
obnovujte jeho osvícenost
a neuvedete se do zkázy.
Tomu se říká sledovat věčnost.
up
53
Kdybych měl byť jen omezené nadání
a kráčel cestou velkého tao,
jediného bych se bál: rozpínavě jednat.
Cesta velkého tao je zcela rovná a prostá,
lidé však volí raději nerovné stezky.
Mít paláce přeplněné nádherou,
ale pole zarostlá býlím
a sýpky zející prázdnotou -
oblékat se v přepychová roucha
a k opasku připínat ostré meče -
žít v nadbytku jídla a pití
uprostřed přepychu a bohatství -
tomu se říká chvástat se lupičstvím !
A to rozhodně není cesta velkého tao !
up
54
Co je dobře vkořeněno, nedá se vytrhnout.
Co je dobře uchopeno, nemůže se vymknout.
Pak oběti, přinášené předkům syny a vnuky,
mohou trvat bez přestání.
Budeš-li to pěstovat v sobě,
tvá ctnost bude opravdová;
budeš-li to pěstovat v rodině,
tvá ctnost bude hojná;
budeš-li to pěstovat v obci,
tvá ctnost bude oplývající;
budeš-li to pěstovat v zemi,
tvá ctnost bude všeobsáhlá;
budeš-li to pěstovat ve světě,
tvá ctnost bude všepronikající.
Proto: Pohlížej na sebe jako na druhé,
na svou rodinu jako na rodiny druhých,
na svou obec jako na obce druhých,
na svou zemi jako na zemi druhých,
na svou říši jako na říši druhých.
Kterak vím, že takto je tomu na světě ?
Právě na základě tohoto.
up
55
Kdo v sobě uchovává plnost ctnosti,
je podoben novorozenému děcku:
jedovatý plaz a hmyz ho nezasáhne,
divoká zvěř ho nenapadne,
dravý pták ho neuchvátí.
Ač má kosti slabé a svaly měkké,
jeho stisk je pevný.
Ač nezná spojení dvou pohlaví,
jeho plodivá síla je dokonalá,
neboť obsahuje plnost vitality.
Ač po celý den vzlyká a křičí,
jeho hlas nezhrubne,
neboť obsahuje plnost souladu.
Znát plnost souladu znamená věčnost.
Znát věčnost znamená osvícenost.
Zvyšovat nadměrně svůj život znamená zhoubu.
Podrobovat mysl vášni znamená zvůli.
Co je příliš silné,
počne uvadat a chátrat;
a to je proti tao.
Co je proti tao,
předčasně zaniká.
up
56
Ten, kdo ví, nemluví;
ten, kdo mluví, neví.
Uzavírat se vnějšku,
zamykat brány (svých smyslů) !
Zmírňovat svou ostrost,
pořádat svůj chaos,
tlumit svou zář,
ztotožňovat se se svým prachem.
To je, co nazývám "tajemství stejnosti".
Proto zde nemůže být přilnulosti -
a tedy ani odcizení;
nemůže zde být ziskuchtivosti -
a tedy ani poškození;
nemůže zde být povyšování -
a tedy ani ponižování.
Proto je to tím nejvzácnějším na světě.
up
57
Spravuj zemi s opravdovostí,
používej vojska s důmyslností,
získávej svět nevměšováním.
Odkud vím, že tomu tak má být ?
Odtud:
Čím více je ve světě zákazů a zápovědí,
tím více lid chudne.
Čím více je ostrých nástrojů mezi lidem,
tím více je zmatků v zemi.
Čím více chytrosti a obratnosti má člověk,
tím více vzniká výmyslů a výstředností.
Čím více se vydává zákonů a nařízení,
tím více je zlodějů a lupičů.
Proto praví moudrý:
Já nezasahuji - a lid se sám rozvíjí;
setrvávám v klidu a tichu - a lid se sám napravuje;
nevměšuji se - a lid sám od sebe prospívá;
nic si nežádám - a lid sám si uchovává jednoduchost.
up
58
Je-li vláda mírná a nevtíravá,
lid je prostý a počestný.
Je-li vláda ostrá a podezíravá,
lid je lstivý a úskočný.
Štěstí, žel, vyrůstá z neštěstí !
Neštěstí, žel, se skrývá ve štěstí !
Kdo rozpozná jejich krajní meze ?
Nemožnost je zastavit ?
Tak se opravdovost zvrací v prohnanost,
dobrota se zvrací v šalebnost.
Pobloudilost lidská trvá věru od nepaměti !
Proto moudrý
může být příkrý, aniž ubližuje,
může být ostrý, aniž zraňuje,
může být přímý, aniž omezuje,
může zářit, aniž oslňuje.
up
59
Při správě lidu a službě nebi
nic není tak důležité jako zdrženlivost.
Neboť jen zdrženlivostí se dochází k tomu,
čemu se říká umění včas se ovládnout.
Předcházet včas ústupností znamená
rozvíjet vrcholnou míru ctnosti.
Kdo rozvíjí vrcholnou míru ctnosti,
nemá, v čem by neobstál.
Nemá-li, v čem by neobstál,
nelze poznat meze jeho možností.
Nelze-li poznat meze jeho možností,
pak může obsáhnout zemi.
Obsáhne-li i matku země,
může dojít dlouhého trvání.
Tomu se říká být hluboce vkořeněn
a pevně zakotven,
znát cestu dlouhého života
a stálého nazírání - tao.
up
60
Spravovat mocnou říši
je jako smažit křehkou rybu.
Je-li svět řízen v souladu s tao,
démoni v něm neprojevují své síly.
Nikoli proto, že by se jim nedostávalo sil,
ale proto, že svými silami neškodí člověku.
Nejenže svými silami neškodí člověku,
ale tím, že ani moudrý neškodí člověku,
nikdo z nich nikomu neškodí,
takže ctnost se může oboustranně zmnožovat.
up
61
Velký stát, který se dovede sklánět dolů,
stává se průsečíkem světa,
plodivou silou světa.
Samice vždy přemáhá samce klidností.
Klid jí dává místo dole.
Tak i velký stát,
dovede-li se sklonit před malým státem,
získává si malý stát.
A malý stát,
dovede-li se sklonit před velkým státem,
získává si velký stát.
Tak jednomu slouží nízké postavení k tomu,
aby si získal,
druhému slouží nízké postavení k tomu,
aby byl získán.
Vše, co velký stát žádá,
je mít a udržet si velký počet lidí.
Vše, co malý stát žádá,
je zapojit se činností do velkého počtu lidí.
Má-li každý z obou dosáhnout to,
po čem touží,
pak ten, který je velký,
se musí umět snížit.
up
62
Tao je bezpečným spočinutím všeho tvorstva:
dobrému je vzácným pokladem,
nedobrému je pomocným útočištěm.
Krásná slova mohou přinášet obdiv,
vznešené činy mohou přinášet poctu.
I když je v člověku něco nedobrého,
je třeba ho zavrhovat ?
Proto: když při nastolení panovníka
a jmenování jeho tří ministrů
se předkládají dary z nefritu,
provázené čtyřspřežím vzácných koní,
zdaž daleko lépe nejedná ten,
kdo v klidu sedí a nabízí (darem) toto tao ?
Co bylo důvodem, že staří tolik ctili toto tao ?
Neříká se snad o něm:
kdo po něm prahne, dosahuje ho
a jeho viny mu budou prominuty ?
Proto je tím nejvzácnějším na světě.
up
63
Jednej bez zasahování,
uskutečňuj bez vměšování,
chutnej bez vychutnávání.
Nahlížej v malém velké,
v nepočetném mnohé.
Odplácej křivdu ctností.
Připravuj obtížné, dokud je snadné,
prováděj velké, dokud je nepatrné.
Obtížné věci světa je nutno konat od snadných;
velké věci světa je nutno konat od nepatrných.
Proto moudrý tím, že nikdy neusiluje o velikost,
může svou velikost dovršovat.
Kdo lehce přitakává, nutně pozbývá důvěry.
Kdo mnohé bere lehkovážně, nutně má četné obtíže.
Proto moudrý tím, že pokládá vše za závažné,
nikdy se neocitá v obtížích.
up
64
Co je pokojné, lze snadno ovládat.
Co dosud není určeno, lze snadno pořádat.
Co je křehké, lze snadno roztříštit.
Co je nepatrné, lze snadno rozptýlit.
Působ na to, co dosud nevzniklo,
pořádej to, co dosud není rozvráceno.
Strom silný jako náruč
vyrůstá z nepatrného výhonku.
Věž vysoká devět pater
vzniká z hrstí nakupené hlíny.
Cesta dlouhá tisíc mil
začíná stopou první kročeje.
Kdo chce v něčem zasahovat, ničí to.
Kdo si chce něco přisvojit, ztrácí to.
Moudrý tím, že nezasahuje, nic neničí,
tím, že si nic nepřisvojuje, nic neztrácí.
Lidé při svém počínání -
kdykoli jsou již takřka u výsledku -
vždy vše zmaří.
Buď proto stejně pečlivý na konci,
jako jsi byl na začátku,
pak nezmaříš celé dílo.
Proto moudrý
touží (zůstat) bez tužeb
a necení si těžko dostupného.
Uči (zůstat) bez poučování
a napravuje poklesky lidí.
Tím napomáhá tvorstvu,
aby uchovávalo svou přirozenost
a neodvažovalo se zasahovat.
up
65
Ti, kdož v pradávnu správně uplatňovali tao,
nesnažili se jím nabádat lid k osvícenosti,
ale k tomu, aby si uchoval prostotu.
Obtíže při správě lidu
vznikají z přílišné zchytralosti.
Řídit zemi se zchytralostí
znamená pohromu země.
Řídit zemi bez zchytralosti
znamená požehnání země.
Kdo zná tyto dvě cesty,
ovládá i dokonalý vzor (vlády).
mít trvale na mysli tento vzor
znamená obsahovat tajemnou ctnost.
Tajemná ctnost je nesmírně hluboká,
nesmírně široká,
je rubem všeho bytí.
Tím dochází k velkému zpodobnění.
up
66
Jak je možné, že řeky a moře
mohou kralovat tisícerým údolím ?
Protože se dovedou dokonale sklánět dolů.
Proto mohou být králi tisícerých údolí.
Tak i moudrý (vládce):
aby mohl být nad lidem,
musí svá slova umět klást pod lid;
aby mohl být před lidem,
musí svou osobu umět klást za lid.
Proto může zůstávat nahoře,
aniž jej lid pociťuje jako tíhu;
proto může zůstávat vpředu,
aniž jej lid pociťuje jako újmu.
Proto jej celý svět s radostí podporuje,
aniž pociťuje hněv a odpor.
Protože s nikým nesoupeří,
není na světě nikdo,
kdo by se odvážil s ním měřit.
up
67
Všichni na světě říkají,
že má velikost se jeví jako nicotnost.
Avšak zdaž není něco velké právě tím,
že se to jeví jako nicotné ?
Kdyby se to jevilo jako vzácné,
zdaž už dávno by to nebylo bezcenné ?
Mám tři klenoty,
které uchovávám jako poklad:
první je milosrdnost,
druhý je zdrženlivost,
třetí je skromnost, jež mi brání
být prvním na světě.
Kdo je milosrdný, může být odvážný;
kdo je zdrženlivý, může být velkorysý;
kdo se neodvažuje být prvním na světě,
může stát v čele vlády a správy.
Když dnes na úkor milosrdenství roste jen opovážlivost,
když na úkor zdrženlivosti roste jen rozpínavost,
když na úkor skromnosti roste jen panovačnost,
znamená to jistou smrt !
Milosrdnost přináší vítězství v bitvě
a neochvějnost v obraně.
Koho nebesa chtějí ochránit,
toho obklopují milosrdenstvím.
up
68
Kdo vyniká jako vojevůdce,
není výbojný.
Kdo vyniká jako válečník,
není prchlivý.
Kdo vyniká v přemáhání protivníka,
není svárlivý.
Kdo vyniká v zacházení s lidmi,
dovede se ponížit.
To se nazývá ctnost smířlivosti,
tomu se říká schopnost zacházet s lidmi,
to znamená sjednocení s nebesy -
od nejstarších dob vrchol všeho.
up
69
Ve válečné taktice je známé rčení:
lépe dělat hosta než pána domu,
raději couvnout o krok než vyrazit o píď.
Tomu se říká
postupovat bez výpadu,
odrážet bez střetnutí,
čelit bez nepřátelství,
svírat zbraň bez úderu.
Není většího neštěstí
než podceňovat nepřítele.
Kdo podceňuje nepřítele,
jako by dával v sázku své poklady.
Proto:
zkříží-li se navzájem dvě rovnocené zbraně,
vítězí ten, kdo má slitování.
up
70
Slova, jež říkám,
jsou tak snadná k pochopení,
tak snadná k provádění !
A přece není na světě nikdo,
kdo by je dovedl chápat,
kdo by je dovedl provádět !
Slova mají svého původce,
skutky mají svého strůjce.
Avšak protože je nelze poznat,
ani mne nikdo nechápe.
Těch, kteří mě chápou,
je jen vzácně málo,
a proto i já se zdám vzácný.
Proto moudrý,
ač zahalen v hrubou suknici,
chová v srdci vzácný drahokam.
up
71
Chápat, co není známé, je vrchol;
nechápat, co je známé, je vada.
Jen ten, kdo se dovede trápit pro tuto vadu,
může se od ní oprostit.
Moudrý je prost této vady,
protože se nad ní dovede trápit.
Proto může být bez vady.
up
72
Když se lid neděsí hrozného,
dochází k nejhroznějšímu.
Proto: nečiň jeho životní prostor příliš těsný,
nečiň jeho životní úděl příliš trpký.
Neboť jen nebude-li roztrpčován,
nebude se cítit roztrpčen.
Proto moudrý
má vědomí sebe, aniž pomýšlí na obdiv,
má lásku k sobě, aniž pomýšlí na pocty.
Podržuje jedno a odmítá druhé.
up
73
Kdo spojuje statečnost s odvážností,
končívá smrtí;
kdo nespojuje statečnost s odvážností,
zůstává živ.
To obojí může být jak k prospěchu,
tak i ke škodě.
Kdo však pronikne úradky nebes,
aby věděl, co zavrhují ?
Proto i moudrý se tu ocitá v těžkostech.
Tao nebes nesoupeří a vždy dokonale vítězí;
s nikým nehovoří a vždy dokonale odpovídá;
nikoho neláká a vše k němu samo přichází;
zůstává neúčastné a vše dokonale osnuje.
Jak nesmírná, jak rozlehlá je síť nebes !
Její oka jsou řídká - nic však nepropustí.
up
74
Když se lid neděsí smrti,
co pomůže vyhrožovat mu smrtí ?
Jestliže lid, žijící v trvalém strachu před smrtí,
se začne chovat vzpurně -
a já mám moc zakročit a ztrestat ho smrtí -
kdo se odváží ?
Vždy je to popravčí, kdo popravuje.
Avšak popravovat místo popravčího,
zdaž to neznamená totéž
jako tesat sekyrou místo tesaře ?
Kdo užívá sekyry místo tesaře,
jen zřídkakdy vyvázne se zdravou rukou.
up
75
Lid hyne hlady,
protože nadřízení vymáhají příliš dávek.
Proto lid hyne hlady.
Lid se těžko spravuje,
protože nadřízení příliš zasahují.
Proto se lid těžko spravuje.
Lid bere smrt na lehkou váhu,
protože musí příliš usilovat o život.
Proto bere lid smrt na lehkou váhu.
Zdaž ničím nezáviset na životě
není vzácnější než přeceňovat život ?
up
76
Když se člověk rodí, je slabý a poddajný.
Když umírá, je pevný a silný.
Všechno tvorstvo, stromy a rostliny,
když se rodí, jsou vláčné a křehké.
Když umírají, jsou seschlé a ztvrdlé.
Tak to, co je pevné a silné,
směřuje k smrti,
co je slabé a poddajné,
směřuje k životu.
To je, proč zbraně, jsou-li příliš mocné,
nepřinášejí vítězství,
proč stromy, jsou-li příliš zdatné,
neujdou sekyře.
Silné a mohutné má místo dole,
slabé a poddajné má místo nahoře.
up
77
Tao nebes -
zdaž se nepodobá napínání luku ?
Co je vysoko, stlačuje dolů,
co je nízko, pozvedá nahoru.
Odnímá, kde je přebytek,
přidává, kde je nedostatek.
Odstraňovat přebytečné,
napravovat nedostatečné,
toť tao nebes.
Jiné je tao člověka.
Odnímá, kde je nedostatek,
a nabízí, kde je přebytek.
Kdo má takový přebytek,
aby jej mohl nabídnou světu ?
Pouze ten, kdo obsahuje tao.
Proto moudrý
působí, aniž na čem závisí,
dovršuje, aniž na čem lpí.
Zdaž to není tím, že nikdy netouží
ukazovat na odiv svou dokonalost ?
up
78
Nic na světě není tak měkké a poddajné jako voda,
a přece v tom, jak zdolává pevné a silné,
ji nic nepřekoná.
Proto ji nemůže nic zastoupit.
Není na světě, kdo by nevěděl,
že slabé překonává silné,
že poddajné překonává pevné,
a přece nikdo neumí podle toho jednat.
Proto praví moudrý:
Kdo na sebe bere poklesky země,
může být vladařem, hodným jména
nejvyššího obětníka boha půdy.
Kdo na sebe bere neštěstí země,
může být panovníkem, hodným jména
krále světa.
Taková jsou slova pravdy
i když se zdají protismyslná.
up
79
Dojde-li k smíru ve velké nenávisti,
něco z nevraživosti vždy přece zůstává.
Je možno to pokládat za dokonalé ?
To je, proč moudrý
dodržuje závazky levé strany smlouvy
a neuplatňuje své požadavky vůči druhým.
Ten, kdo má ctnost, trvá na závazcích;
ten, kdo nemá ctnost, trvá na požadavcích.
Tao nebes nezná osobního zaujetí,
vždy však stojí na straně dobrého.
up
80
I když je malý stát s malým počtem lidí
a má různé nástroje vlády a správy,
ať jich nepoužívá.
Pečuj, aby lid hleděl na smrt vážně
a neodcházel do vzdálených končin.
I když bude mít lodě a vozy,
nechť není, kdo by do nich vstupoval.
I když bude mít pancéře a meče,
nechť není, kdo by jich používal.
Učiň, ať se lid navrátí
k užívání uzlů místo písma;
ať shledává svůj pokrm chutný,
svůj oděv krásný,
své obydlí pokojné,
svůj způsob života radostný.
Pak budou sousedící země
zdálky na sebe pohlížet -
štěkot psů a kokrhání kohoutů
se bude mezi nimi rozléhat -
a přece bude každý pokojně v stáru umírat,
aniž zatouží přecházet z jedné země do druhé.
up
81
Pravdivá slova nebývají líbivá,
líbivá slova nebývají pravdivá.
Co je dobré, nepotřebuje obhajoby,
co potřebuje obhajoby, není dobré.
Kdo ví, nepotřebuje vědomosti,
kdo potřebuje vědomosti, neví.
Moudrý nehromadí.
Tím, že vše činí pro druhé,
sám stále více získává;
tím, že vše dává druhým,
sám stále více dostává.
Takové je tao nebes:
prospívá - a nikdy neškodí.
Takové ja tao moudrého:
jedná - a nikdy nesoupeří.