David Sehnal, 2012
Zdroj: is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/104452 - disertační práce je k dispozici ke stažení ve formátu pdf.
I.
1. Cesta, která se dá považovat za dao, není obyčejná cesta;
2. slovo, které se dalo učinit pojmem, není obyčejným slovem.
3. [Slovem] wu (= nic) označuji počátek nebes a země,
4. [Slovem] you (= něco) označuji matku všech věcí.
5. Proto
6. obyčejné [slovo] nic chci užít, abych ukázal na jeho (počátku nebes a země)
úžasnou dokonalost,
7. obyčejné [slovo] něco chci užít, abych ukázal na její (matky všech věcí) obrysy.
8. Toto obojí (tj. počátek nebes a země i matka všech věcí) má společný původ, ale různě se
nazývá,
9. pospolu jim říkám ‚záhada’.
10. Záhadnější než záhada, brána ke všemu, co je úžasně dokonalé.
II.
1. Když v podnebesí všichni pochopili, že to, co je krásné je krásné, pak [pochopili i]
ošklivé.
2. Když všichni pochopili, že to, co je dobré je dobré, pak [pochopili i] špatné.
3. Něco a nic jedno z druhého vzniká,
4. obtížnější a snazší se vzájemně tvoří,
5. delší a kratší se vzájemně formuje,
6. vyšší a nižší se vzájemně doplňuje,
7. tóny a hlasy vzájemně ladí,
8. před a po jedno za druhým následují.
9. A tak
10. nanejvýš moudří mužové se zabývali tím, že nic nedělali,
11. vychovávali, aniž kázali.
12. Všechny věci vznikaly, a oni k tomu nedávali počáteční impuls.
13. vytvářeli (statky), aniž by si je přivlastňovali,
14. konali, aniž na tom byli závislí.
15. Výsledků bylo dosaženo, však oni na nich nelpěli.
16. A právě proto, že na nich nelpěli, ony neodcházely.
III.
1. Nevyzdvihujme nadané, aby lid mezi sebou nesoupeřil.
2. Neceňme si zboží, které se těžko získává, aby se z lidu nestávali zloději.
3. Neukazujme to, po čem by se dalo toužit, aby mysli lidu nebyly zmatené.
4. A tak,
5. když vládli nanejvýš moudří mužové,
6. vyprazdňovali jeho mysl,
7. naplňovali jeho břicho,
8. oslabovali jeho ambice,
9. posilovali jeho kosti.
10. Často způsobovali, že lid byl v nevědomosti a bez tužeb,
11. způsobovali, že všeljací chytráci si netroufali vyvíjet činnost, u všech všudy.
12. Konali tak, že nic nedělali, ale nebylo nic, co by nebylo v pořádku.
IV.
1. Správná cesta je vyprázdněná, ale když se aplikuje, patrně se nenaplní vrchovatou měrou.
2. Je hlubokou tůní, ach, podobá se předku všech věcí.
3. [Vším] prosakuje, ach, [však] zdá se, že [jen] nějakým způsobem přežívá.
4. Nevím, koho je potomkem,
5. představuji si ji jako předchůdce Prvního předka.
V.
1. Nebesa a země nejsou humánní, přistupují ke všem věcem jako ke slaměným psům.
2. Nanejvýš moudří mužové nebyli humánní, přistupovali k lidem jako ke slaměným psům.
3. Což jestli je prostor mezi nebem a zemí jako dmychadlo?
4. Je prázdné, a nezhroutí se; dá se do pohybu a vydává ze sebe víc a víc.
5. Kdo příliš mluví, často se dostane do úzkých. Nejlépe je držet se uprostřed.
VI.
1. Magická síla údolí je nehynoucí, tomu se říká „tajemná vagina”.
2. Ústí do tajemné vaginy, tomu se říká „kořen nebes a země”.
3. Nepřetržitě zůstává nedotčena (hovoří se o magické síle údolí), když ji užíváš, neunaví se.
VII.
1. Nebesa trvají dlouho, země je tu odedávna.
2. Nebesa a země tu mohou být dlouho a odedávna,
3. neboť nedaly život samy sobě. Proto jsou schopny žít dlouho.
4. A tak
5. nanejvýš moudří mužové stavěli sami sebe do pozadí, a sami se ocitali v popředí,
6. drželi se mimo [běh událostí] a sami zůstávali naživu.
7. Což to nebylo tím, že neměli žádné osobní cíle?
8. Proto mohli uskutečnit své osobní cíle.
VIII.
1. Na vládci se cení, že připomíná vodu.
2. Na vodě se cení, že prospívá všem věcem, ale nesoupeří s nimi.
3. Vypořádává se s tím, co se to všem lidem hnusí, proto se blíží dao.
4. Na bydlení se cení místo,
5. na mysli se cení hloubka,
6. při obdarovávání se cení lidskost,
7. na slovech se cení důvěryhodnost,
8. na vládě se cení pořádek,
9. ve službě se cení schopnosti,
10. na akci se cení vhodná chvíle.
11. Vždyť je to tím, že nesoupeří, a proto [vládce] nikdy nechybuje.
IX.
1. Než se něčeho držet (za každou cenu) a [snažit se] o vrchovaté naplnění,
2. je lépe nechat to být.
3. Naklepávej [ostří] a snaž se učinit ho co nejostřejším –
4. nebude se dát dlouho uchovat.
5. Měj v trůním sále plno bronzových a nefritových obřadních předmětů –
6. nikdo nebude s to je uchránit.
7. Kdo je nadutý kvůli bohatství či urozenosti,
8. sám na sebe sesílá pohromu.
9. Splnit úkol a sám ustoupit do pozadí,
10. [takové] je věru chování nebes.
X.
1. Když, nesouce [v sobě] obě duše ying a po, se přidržíme univerzálního principu,
jsme schopni se [od něj] nikdy neodloučit?
2. Když se soustředíme na dech a dosáhneme poddajnosti, jsme schopni být jako
novorozeně?
3. Když čistíme tajemné zrcadlo, můžeme zůstat bez poskvrnky?
4. Když projevujeme láskyplnou péči vůči lidu a spravujeme stát, jsme schopni
nedělat nic?
5. Když se nebeské brány (tj. smysly) otvírají a zavírají, jsme schopni být [pasívní,
ale vnímaví jako] samička?
6. Když poznání dosáhle všech koutů, jsme schopni nebýt zchytralí?
7. Rodit, živit.
8. vytvářet, ale nepřivlastňovat,
9. konat, ale nezáviset na tom,
10. vést, ale neporoučet,
11. tomu říkám ‚záhadná charismatická síla de’.
XI.
1. Třicet paprsků sdílí jeden náboj, a právě v tom „nic“ je funkčnost vozu.
2. Hnětením hlíny se vytvoří nádoba, a právě v tom „nic“ je funkčnost nádoby.
3. Probouráním dveří a oken se vytvoří dům, a právě v tom „nic“ je funkčnost domu.
4. Proto „něco“ se stává užitečným, „nic“ se stává funkčním.
XII.
1. Barvy všeho druhu oslepují lidské oči,
2. tóny všeho druhu ohlušují lidské uši,
3. chutě všeho druhu otupují lidská ústa,
4. zběsilá jízda a lovy poblázní lidskou mysl,
5. zboží, které se těžko získává, je na překážku lidskému konání.
6. A tak
7. nanejvýš moudří mužové jednali v zájmu břicha, a nikoli v zájmu očí,
8. proto odmítali to, co je tam a brali to, co je tady.
XIII.
1. Přízeň i ponížení mají za následek úlek;
2. urozenost přináší velkou újmu tvé osobě.
3. Co mám na mysli tím, že přízeň i ponížení mají za následek úlek?
4. Přízeň je určena podřízeným: dostane-li se jim, uleknou se, přijdou-li o ni, uleknou se.
5. To mám na mysli tím, že přízeň i ponížení má za následek úlek.
6. Co mám na mysli tím, že urozenost přináší velkou újmu tvé osobě?
7. Velkou újmu máme proto, že máme osobnost.
8. Až dosáhneme toho, že nebudeme mít osobnost, jakou újmu bychom mohli mít?
9. Proto
10. pokud někdo zachází s podnebesím tak, že si ho váží jako sebe sama, tak mu lze
podnebesí svěřit.
11. Pokud někdo zachází s podnebesím tak, že vůči němu projevuje láskyplnou péči
jako vůči sobě samotnému, tak mu lze podnebesí poručit.
XIV.
1. Díváme se na to, a nevidíme: to se nazývá ‚zarovnaným’.
2. Nasloucháme tomu, a neslyšíme: to se nazývá ‚zředěným’.
3. Hmatáme po tom, a nenacházíme: to se nazývá ‚nepatrným’.
4. U těchto tří nelze dospět k [jejich] dokonalému postižení (smysly),
proto splývají a bývají považována za jedno jediné.
5. Jeho horní strana se neleskne,
6. jeho spodní strana není potemnělá.
7. Je to nezřetelné, ach, nelze to pojmenovat.
8. navrací se to k [původní] bezvěcnosti.
9. Říkám tomu ‚tvar toho, co je beztvaré‛, ‚podoba něčeho, co je bezvěcné‛.
10. říkám tomu ‚zastřenost’.
11. Jdeme mu naproti, a nevidíme jeho hlavu,
12. jdeme za ním, a nevidíme jeho zadek.
13. Pevně se držme starodávné cesty, abychom ovládli to, co máme dnes.
14. Jsme-li s to rozumět starodávným počátkům, říkám tomu ‚kontinuita cesty‛.
XV.
1. Ti, kteří ve starých dobách uměli být úředníky,
záhadným způsobem dokonale [vše] chápali co do nejjemnějších detailů a point.
2. Šli [natolik] do hloubky, [až] o tom nelze mít ponětí.
3. Právě proto, že o tom nelze mít ponětí,
4. jsem donucen to názorně popsat:
5. Byli obezřetní, ach, jako by v zimě překračovali řeku,
6. byli váhaví, ach, jako by chovali uctivou bázeň vůči sousedům,
7. chovali se formálně, ach, jako hosté,
8. roztávali, ach, jako při oblevě,
9. byli poctiví, ach, jako neotesaný špalek,
10. byli pustí, ach, jako údolí,
11. byli neprůhlední, ach, jako kalná voda,
12. byli klidní, ach, jako moře,
13. byli rozevlátí jako vítr, ach, jako by se nikdy neměli zastavit.
14. Co je schopno způsobit, že se kalná [voda] zklidní a pomalu vyčistí?
15. Co je schopno způsobit, že se něco klidného dá do pohybu a pomalu ožije?
16. Ti, kdo se drželi této cesty, neusilovali o [její] vrchovaté naplnění.
17. Vždyť jedině proto, že nedosahovali vrchovatého naplnění,
18. byli s to zůstat ve skrytu a nově tvořit.
XVI.
1. V dosahování prázdnoty zacházím do krajnosti,
2. v dodržování klidu jsem poctivý.
3. Všechny věci společně vznikají
4. a já takto poukazuji na navracení se.
5. Ty věci jsou rozmanité, každá se navrací ke svým kořenům.
6. Navrátit se ke kořenům znamená zklidnit se.
7. Zklidnit se znamená podat hlášení o [svém] poslání.
8. Podat hlášení o [svém] poslání znamená, že [vše] bylo normální.
9. Rozumět tomu, co je normální, tomu se říká ‚mít jasno‛.
10. Kdo nechápe normální věci, ten v pomýlenosti vytváří neštěstí.
11. Až ten, kdo chápe normální věci, je tolerantní.
12. Až ten, kdo je tolerantní, jedná ve veřejném zájmu.
13. Až ten, kdo jedná ve veřejném zájmu, je perfektní.
14. Až ten, kdo je perfektní, je [v souladu] s přirozeným během.
15. Až ten, kdo je [v souladu s] přirozeným během, je [v souladu se] správnou cestou.
16. Až ten, kdo [je v souladu s] dao, přetrvá dlouho a stává se, že do svého zániku nebude
vystaven nebezpečí.
XVII.
1. Nejvyšší [typ] vládce je takový, o němž [poddaní] nevědí, že ho mají.
2. Následující je takový, jehož [poddaní] považují za blízkého a chválí ho.
3. Následující je takový, vůči němuž chovají uctivou bázeň.
4. Následující je takový, jehož urážejí.
5. „Kde se nedostává důvěryhodnosti, tam je nedůvěra.“
6. Ó, jak trvalé je toto vzácné rčení!
7. Když byl úkol splněn a záležitost hotova,
8. lidé si říkali: „To my sami od sebe.“
XVIII.
1. Když byla veliká správná cesta opuštěna,
2. objevily se [pojmy] humanita a smysl pro správnou věc.
3. Když se šestero příbuzenských vztahů dostalo do nesouladu,
4. objevily se [pojmy] synovská oddanost a rodičovská laskavost.
5. Když ve státech došlo k chaosu,
6. objevila se [představa] loajálních ministrů.
XIX.
1. Skoncujme se zchytralostí, vzdejme se logické argumentace a užitek pro lid se zestonásobí.
2. Skoncujme s přetvářkou, vzdejme se podvodů a lid se navrátí k synovské oddanosti a
rodičovské laskavosti.
3. Skoncujme s vynalézavostí, vzdejme se zisku a zločinci se nikdy nevyskytnou.
4. Toto trojí nestačí na to, aby se stalo civilizačním faktorem,
5. proto zařiďme, aby se [lid] měl ke komu [s důvěrou] přimknout:
6. [je třeba] ukazovat nerafinovanost nebarveného hedvábí a udržovat si nevyhraněnost
neotesaného špalku,
7. ubrat na sobectví a omezit tužby.
XX.
1. Přestaňme s učením (tj. napodobováním jiných vzorů) a bude po trápení.
2. Jak daleko jsou od sebe fajn a fuj?
3. Jak daleko jsou od sebe dobro a zlo?
4. Nelze nechovat bázeň vůči tomu, čeho se obávají ostatní.
5. Ach, jak je [vše] zpustlé, že to nemá konce!
6. Všichni jsou rozradostnění, jako když se účastní oběti tai lao, jako když zjara vystoupí
na obětní terasu,
7. jen já jsem pevně ukotven, ach, ty příznaky se ještě neprojevují, jako u novorozence,
který se ještě nestal batoletem.
8. Vyčerpán, ach, jako bezdomovec.
9. Všichni mají nadbytek a jen já jako bych se něčeho zbavoval. Má mysl naivního hlupáka –
u všech všudy – je celá zastřená, ach!
10. Prostí lidé mají jasno, jen já bloudím v temnotách.
11. Prostí lidé zkoumají všechno do detailu, jen já jsem netečný.
12. Klidný, ach, jako moře, rozevlátý jako vítr, ach, jakobych se neměl kde zastavit.
13. Všichni mají své [dobré] důvody, jen já jsem zatvrzelý a neuhlazený.
14. Jen já se liším od ostatních, vážím si matky, která mne živí.
XXI.
1. Obrovské charisma de vypadá tak, že [dotyčný] následuje výlučně správnou cestou dao.
2. Dao je taková věc: je zastřená a nezřetelná.
3. Je nezřetelná a zastřená, ach, [však] má v sobě symboly.
4. Je zastřená a nezřetelná, ach, [však] má v sobě věci.
5. Je obskurní a temná, ach, [však] má v sobě životodárnou sílu,
6. Je temná a obskurní, ach, [však] má v sobě důvěryhodnost.
7. Od dávných dob až po dnešek se to slovo neztratilo; jeho pomocí čtu otce lidu.
8. Jak znám [správnou] podobu otce lidu?
9. Takto.
XXII.
1. „Vadný, pak celistvý;
2. křivý, pak rovný;
3. vydutý, pak naplněný;
4. omšelý, pak nový;
5. chybí [mu], pak získá;
6. přebývá [mu], pak zbloudí.“
7. Proto se svrchovaně moudří mužové drželi univerzálního principu a byli vzorem
pro podnebesí.
8. Sami se nezviditelňovali, takže byli dobře vidět,
9. nemysleli si o sobě, že mají pravdu, takže [ta pravda] byla zřejmá,
10. sami se nechvástali, takže měli výsledky,
11. sami se nechválili, takže byli nejlepší.
12. Vždyť to bylo proto, že nesoupeřili,
13. nebyl v podnebesí nikdo, kdo by s nimi byl schopen soupeřit.
14. Když se ve starých dobách říkávalo:
15. „Vadný, pak celistvý ...“,
16. cožpak to bylo prázdné úsloví?
17. Je-li někdo vskutku celistvý (= perfektní), pak se k němu uchylujeme.
XXIII.
1. Zřídka se [veřejně] vyjadřovat je přirozené.
2. Proto nárazový vítr nevydrží po celé ráno,
3. prudký déšť nevydrží po celý den.
4. Kdo dělá tyto věci? Nebesa a země.
5. Když ani nebesa a země s tím nevydrží dlouho, což teprve člověk?
6. Proto ten, kdo o jedná v souladu se správnou cestou dao, ztotožňuje se s dao.
7. Ten, kdo [jedná prostřednictvím] charismatické síly de, ztotožňuje se s de.
8. Ten, kdo [jedná v důsledku] omylu, ztotožňuje se s omylem.
9. Kdo se ztotožnil s charismatickou silou de, správná cesta ho zajisté našla.
10. Kdo se ztotožnil s omylem, správná cesta ho zajisté minula.
11. „Kde chybí důvěryhodnost, tam je nedůvěra.“
XXIV.
1. Kdo si stoupá na špičky, nestojí pevně.
2. Kdo dělá velké kroky, nedojde [daleko].
3. Kdo se sám zviditelňuje, není dobře vidět,
4. Když si někdo sám o sobě myslí, že má pravdu, [ta pravda] nebude zřejmá.
5. Kdo se sám chvástá, nemá výsledky,
6. kdo se sám chlubí, není nejlepší.
7. Z hlediska správné cesty se tomu říká ‚obézní tělo z nadbytku jídla‘.
8. Některé věci se nám hnusí,
9. a proto ten, kdo má správnou cestu, si takto nepočíná.
XXV.
1. Je věc, která se vytvořila z chaosu, zrodila se dříve než nebesa a země.
2. Ó jak odlehlá, jak rozsáhlá,
3. stojí osamoceně a nemění se k lepšímu.
4. Pohybuje se v kruhu a nepolevuje,
5. dá se považovat za matku podnebesí.
6. Neznám její jméno,
7. z donucení jsem jí dal dospělé jméno dao a
8. z donucení pro ni vytvořil rodné jméno Veliké.
9. Veliké, tedy odcházející do nenávratna,
10. odcházející do nenávratna, tedy vzdalující se,
11. vzdalující se, tedy vracející se.
12. Proto dao je veliká,
13. nebesa jsou veliká,
14. země je veliká,
15. člověk je též veliký.
16. V prostoru jsou čtyři veliké věci, a člověk je jednou z nich.
17. Člověk se řídí podle země,
18. země se řídí podle nebes,
19. nebesa se řídí podle dao,
20. dao se řídí podle toho, čím je sama od sebe.
XXVI.
1. Těžší je kořenem lehčího,
2. klid je vládcem nepokoje.
3. A tak ušlechtilý muž se po celý den ve svém chování neobejde bez [pečlivého]
zvažování.
4. Ač by měl důstojné vzezření, dlel v klidu nade vším,
5. jak se stavět k tomu, že vládce státu o desetitisíci bojových vozech na základě své
vlastní osoby znevažuje podnebesí?
6. Znevažuje-li, ztratí kořeny, stane-li se nepokojným, ztratí pozici vládce.
XXVII.
1. Umět cestovat znamená nedělat stopy,
2. umět řečnit znamená nedělat chyby,
3. umět počítat znamená nepoužívat počítadlo,
4. umět zavírat znamená nemít závoru, a nepůjde to otevřít,
5. umět svazovat znamená nemít provaz, a nepůjde to rozvázat.
6. A tak nanejvýš moudří mužové vždy vynikali v zachraňování lidí, proto
nesmíme odmítat lidi.
7. Vždy vynikali v zachraňování tvorů, proto nesmíme odmítat tvory.
8. Tomu se říká ‚řídit se tím, co je jasné‘.
9. Proto ti, kdo jsou vynikajícími lidmi, jsou učiteli lidí nevynikajících,
10. ti, již nejsou vynikajícími lidmi, jsou materiálem pro lidi vynikající.
11. Kdo si necení svého učitele, kdo nepečuje o svůj materiál,
ač by byl chytrý,
velice zbloudí.
12. Tomu se říká ‚klíčová pointa‘.
XXVIII.
1. Dobře rozumět své mužské stránce, zachovávat si svou ženskou stránku,
stát se údolím podnebesí.
2. Kdo se stane údolím podnebesí, pravá charismatická síla de se od něj neodloučí,
3. navrací se do stavu novorozence.
4. Dobře rozumět svým bílým stránkám, zachovávat si své černé stránky, stát se
vzorem pro podnebesí.
7. Kdo se stane vzorem pro podnebesí, pravá charismarická síla de se [od něj] neodchýlí,
9. navrací se do stavu bez krajností.
10. Dobře rozumět své slávě, pevně si stát za svou ostudou, stát se dolinou podnebesí.
11. Kdo se stane dolinou podnebesí, ten má pravé charismatické síly de dostatek,
navrací se do stavu nevyhraněnosti.
12. Pokud se stav nevyhraněnosti rozmělní, pak (ze špalku) vznikne užitný nástroj.
13. Pokud jej použili nanejvýš moudří mužové, stal se vrchním úředníkem.
14. Proto veliký tvůrce neřeže [silou].
XXIX.
1. Pokud někdo touží po tom, přivlastnit si podnebesí a něco s ním dělat, já vidím,
že si nebude vědět rady.
2. Podnebesí je magický nástroj, nelze se s ním u všech všudy nic dělat, nelze se ho zmocnit.
3. Kdo něco dělá, pokazí to,
4. kdo se snaží něčeho se zmocnit, ztratí to.
5. Proto některé věci jdou [samy] a některé [jen] následují,
6. některé dýchají zlehka a jiné těžce oddychují,
7. některé jsou silné a jiné neduživé,
8. některé se vrší a jiné se hroutí.
9. Proto nanejvýš moudří mužové odmítali přílišnost, odmítali přepych, odmítali aroganci.
XXX.
1. Kdo pomocí správné cesty pomáhá vládci,
2. neznásilňuje podnebesí pomocí zbraní.
3. Tyto věci se rády obracejí [proti tomu, kdo si s nimi začal].
4. Kde pobývala armáda, roste [jen] trní.
5. Po velké válce bude bezpochyby hladový rok.
6. Vyniká v tom, že věci dotáhne do konce a to je vše.
7. neznásilňuje, aby něco uchvátil.
8. [Dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechlubí,
9. [dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechvástá,
10. [dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě není namyšlený,
11. [dotáhne věci do] konce s tím, že nemá na vybranou,
12. [dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě neznásilňuje.
13. Když jsou věci v nejlepším věku, ale jsou zchátralé, říká se tomu ‚nebýt v souladu
s dao (= trpět předčasnou sešlostí)‛.
14. Kdo trpí předčasnou sešlostí, brzy skončí.
XXXI.
1. Vždyť zbraně jsou neblahými nástroji.
2. Některé věci si hnusíme, proto ten, kdo má správnou cestu, je nedělá.
3. Pokud ušlechtilý muž zůstává v klidu, ctí levou stranu,
4. pokud užívá zbraně, ctí pravou stranu.
5. Zbraně jsou neblahými nástroji, nejsou to nástroje ušlechtilého muže.
6. Pokud nemá na vybranou než je použít, tím nejvyšším způsobem je [způsob] mírný.
7. Zvítězí-li, pak to nepovažuje za nic pěkného.
8. Však kdyby to považoval za něco pěkného, znamenalo by to, že nalézá radost
v zabíjení druhých.
9. Vždyť ten, kdo nalézá zalíbení v zabíjení druhých, naopak nebude moci naplnit své
ambice v podnebesí.
10. U příznivých záležitostí vyzdvihujeme levou stranu,
11. u neblahých záležitostí vyzdvihujeme pravou.
12. Pomocný generál zaujímá místo na levé straně,
13. nejvyšší generál zaujímá místo na pravé straně.
14. Tím je míněno, že se to (tj. válečné záležitosti) řeší po vzoru smutečních obřadů.
15. Když je zabitých lidí hodně, pláčeme nad nimi s hlubokým zármutkem.
16. [Přesto, že] je válka vyhrána, chováme se podle smutečních obřadů.
XXXII.
1. Pro správnou cestu dao byla běžná absence pojmů, [vše] bylo nevyhraněné jako neotesaný
kus dřeva.
2. Byť by [dotyčný] byl bezvýznamný, v podnebesí jej nikdo nemohl udělat
[svým] poddaným.
3. Pokud by vládcové všeho druhu byli s to se tím řídit,
4. všechny věci by se samy podřizovaly na způsob hostů.
5. Nebesa a země spolu obcovaly a sesílaly sladkou rosu;
6. lidu nikdo nepřikazoval, a on sám sebe udržoval v rovnováze.
7. Až když se začalo s vymezováním [kompetencí], objevilo se názvosloví.
8. A když už máme názvosloví, musíme přece dobře vědět, kde se zastavit, (abychom
nepřekračovali kompetence).
9. Pokud dobře víme, kde se zastavit, můžeme zůstat mimo nebezpečí.
10. Kdybych měl k něčemu přirovnat jak dao funguje v podnebesí,
11. je to stejné, jako když údolí s řekou spějí k velkým vodstvům.
XXXIII.
1. Kdo rozumí ostatním, je inteligentní,
2. kdo rozumí sám sobě, má jasno.
3. Kdo vítězí nad ostatními, má [tělesnou] sílu,
4. kdo vítězí sám nad sebou, je [opravdu] silný.
5. Kdo ví, kdy má dost, je bohatý.
6. Kdo jedná s [příliš velkým] úsilím, má ambice.
7. Kdo se neminul svým místem, vydrží dlouho.
8. Kdo zemřel, ale nezmizel, je dlouhověký.
XXXIV.
1. Když se velká dao rozlévala jako povodeň, ach, takovým [vládcům]
bylo možno být pomocníkem.
2. Všechny věci v závislosti na nich vznikaly a oni je neodmítali,
3. výsledku bylo dosaženo, a oni si je nepřivlastňovali.
4. Šatili a živili všechny věci, ale nestávali se pány, dali se označit za bezvýznamné.
5. Všechny věci se k nim uchylovali, ale nestávali se pány, dali se označit za veliké.
6. Že se sami nikdy nepovažovali za veliké, proto byli schopni dostát své velikosti.
XXXV.
1. Kdo se pevně drží důležitých symbolů, podnebesí se k němu vydá.
2. Vydá se k němu a nebude se cítit poškozeno, najde spokojenost, mír a jistotu.
3. Hudba a lahůdky – projíždějící cizinec se zastaví.
4. Když správná cesta dao (tj. slova, která jsou v souladu s dao) vychází z úst,
je tak mdlá a bez chuti!
5. Když na ni hledíš, nestojí za pohled,
6. když ji posloucháš, nestojí za poslech,
7. když ji užíváš, nedá se s tím přestat.
XXXVI.
1. Chceš-li někoho zmáčknout, musíš mu dát příležitost k rozvoji.
2. Chceš-li někoho oslabit, musíš ho posílit.
3. Chceš-li se někoho zbavit, musíš ho pozvednout.
4. Chceš-li od někoho brát, musíš mu něco dát.
5. Tomu se říká ‚mít jasno pokud jde o podstatné detaily‘.
6. Měkké a slabé vítězí nad tvrdým a silným.
7. Rybu nelze vytrhnout z hluboké tůně a
8. pokud jde o nástroje užitečné pro stát, nelze je ukazovat ostatním.
XXXVII.
1. Správnou cestou bylo běžně nic nedělat a nebylo nic, co by bylo neuděláno.
2. Pokud by se toho vládcové byli schopni držet,
3. všechny věci by se samy zcivilizovaly.
4. Pokud jsou zcivilizované a objeví se tužby,
5. potlačíme je pomocí nevyhraněné neotesanosti, spočívající v absenci pojmů.
6. Nevyhraněná neotesanost, spočívající v absenci pojmů, přece jistě povede k absenci tužeb.
7. Pokud [lidé] nebudou po ničem toužit a tak se zklidní, podnebesí se samo od sebe
zkoriguje.
XXXVIII.
1. Tou nejvyšší vlastností je nezískávat, tak je tu de.
2. Tou nejnižší vlastností je získávat za každých okolností, tak tu není de.
3. Nejvyšší de je nic nedělat a nemít důvod něco dělat.
4. Nejvyšší humanita znamená něco dělat a nemít důvod to dělat.
5. Nejvyšší smysl pro správné znamená něco dělat a mít důvod to dělat.
6. nejvyšší etiketa znamená něco dělat, a když nikdo patřičně nezareaguje,
napřáhnout paže a na někoho se vrhnout.
7. Proto ztratíme-li správnou cestu dao, až potom [ztratíme] de,
8. ztratíme-li de, až potom [ztratíme] humanitu,
9. ztratíme-li humanitu, až potom [ztratíme] smysl pro správné,
10. ztratíme-li smysl pro správné, až potom [ztratíme] etiketu.
11. Vždyť etiketa, to je projev chabé loajality a důvěryhodnosti, je to počátek chaosu.
12. Být o něčem dopředu přesvědčen, to je [pouhý] květ správné cesty, je to počátek
hlouposti.
13. Proto veliký muž si zakládá na hojném, a ne na chabém,
14. zakládá si na plodech, a ne na květech.
15. Proto odmítá co je tam a bere to, co je tady.
XXXIX.
1. Ti, kteří kdysi získali jedinou [určující] vlastnost:
2. Nebesa získala jedinou [určující] vlastnost, a tak jsou čistá,
3. země získala jedinou [určující] vlastnost, a tak je klidná,
4. nadpřirozené bytosti získaly jedinou [určující] vlastnost, a tak jsou
nadány magickým účinkem,
5. údolí získala jedinou [určující] vlastnost, a tak se plní po okraj,
6. všechny bytosti získaly jedinou [určující] vlastnost, a tak jsou živoucí,
7. vladaři získali jedinou [určující] vlastnost, a tak jsou těmi, kdo je normou pro podnebesí.
8. Když na to přijde,
9. pak bez toho, co nebesa činí čistými, by mohla puknout,
10. bez toho, co zemi činí klidnou, by se mohla propadnout,
11. bez toho, co nadpřirození bytosti činí magickými, by [jejich působení] mohlo ustat,
12. bez toho, co údolí činí naplněnými po okraj, by mohla vyschnout,
13. bez toho, co všechny bytosti činí živoucími, by mohly zaniknout,
14. bez toho, co z vladařů činí správnou normu, by mohli zakopnout.
15. Proto urozenost má kořeny v prostotě, vysoké se zakládá na nízkém.
16. Z té příčiny vladaři sami sebe nazývají sirotky, osamělými, nehodnými.
17. Což to není tím, že mají kořeny v prostotě? Ne?
18. Nejzazší reputace je nemít reputaci.
19. Z toho důvodu nechci být skvělý jako neftit, tvrdý jako kámen.
XL.
1. Vracení se je pohyb po správné cestě,
2. ve slabosti je funkčnost správné cesty.
3. Všechny věci v podnebesí se rodí z něčeho,
4. něco se rodí z ničeho.
XLI.
1. Když se nejlepší vzdělaný muž dozví o správné cestě, usilovně podle ní jedná.
2. Když se průměrný vzdělaný muž dozví o správné cestě, [připadá mu], jako by tu
existovala, tu mizela.
3. Když se nejhorší vzdělaný muž dozví o správné cestě, tuze se jí vysměje.
4. Kdyby se jí nevysmál, nebyla by hodna toho, aby byla správnou cestou.
5. Proto to máme v postulátech:
6. Jasná správná cesta je jakoby zatemnělá,
7. postupujeme-li správnou cestou vpřed, jako bychom ustupovali,
8. rovná správná cesta je jakoby zauzlená.
9. Nejvyšší de je jako údolí,
10. velká čistota je jakoby pošpiněná,
11. široká de je jakoby nedostatečná,
12. solidní de je jakoby lehkoživná,
13. kdo je ryzí svými kvalitami je jakoby zkažený .
14. Velký čtverec nemá rohy,
15. velká nádoba je zhotovena nejpozději,
16. silný tón zřídka zazní,
17. důležitý symbol nemá tvar,
18. správnou cestou je být ve skrytu a bez věhlasu.
19. Vždyť je to jen správnou cestou dao, umíme-li půjčovat na dluh a přitom přivádět
[věci] ke zdárnému konci.
XLII.
1. Správná cesta zrodí první věc,
2. první věc zrodí druhou věc,
3. druhá věc zrodí třetí věc,
4. třetí věc zrodí všechny věci.
5. Všechny věci se obracejí zády ke stínu a objímají výsluní,
6. koupou se ve vzduchu, a tak nastává soulad.
7. To, co lidi považují za odporné, je osiření, osamocení, nehodnost, avšak vládcové se tak
sami nazývají.
8. Proto, někdy věci, když z nich ubereme, tak nabudou, a jiné, když jim přidáme,
tak ubudou.
9. Čemu mne naučili jiní, já též budu vyučovat.
10. Násilníci nezemřou jak se sluší a patří: toto budu považovat za základ [svého]
učení.
XLIII.
1. To nejpoddajnější v podnebesí převálcuje to, co je v podnebesí
nejpevnější.
2. Když neexistuje nic (dosl. absence něčeho), pronikne to [i tam], kde není žádná mezera
a takto chápeme, jak přínosné je nic nedělat.
3. Vychovávat bez kázání, přínos nedělání ničeho, toho se v podnebesí zřídka
dosahuje.
XLIV.
1. Co je bližší: pověst, nebo osobnost?
2. Co je víc: osobnost, nebo hmotné statky?
3. Zisk, nebo ztráta: co je větší utrpení?
4. Kdo je příliš lakomý, nutně bude mít velké výdaje,
5. kdo něčeho mnoho skladuje, nutně bude mít těžké ztráty.
6. Proto chápeme-li, kdy máme dost, nebudeme mít ostudu.
7. Chápeme-li, kdy se máme zastavit (pokud jde o naše kompetence), neocitneme se
v nebezpečí a můžeme vydržet dlouho.
XLV.
1. Pokud velké dokonalosti něco jakoby chybí, její funkčnost neupadá.
2. Pokud je velké naplnění jakoby vyprázdněné, jeho funkčnost je nevyčerpatelná.
3. Velká přímost je jakoby křivá,
4. velká zručnost je jakoby nemotorná,
5. velká argumentační schopnost je jakoby zajíkavá.
6. Prudkým pohybem přemůžeme chlad, klidem přemůžeme horko.
7. Čisté a klidné je v podnebesí správnou normou.
XLVI.
1. Když je v podnebesí správná cesta, vrací to běhající koně k hnojení [půdy].
2. Když v podnebesí není správná cesta, váleční koně se rodí na okrajích měst.
3. Žádná neblahá věc není větší než touha po zisku,
4. žádná pohroma není větší než nevědět, kdy máme dost.
5. Proto takový dostatek, kdy chápeme, že máme dostatek, je trvalým dostatkem.
XLVII.
1. Aniž vyjdeme ze dveří, pochopíme podnebesí.
2. Aniž vyhlédneme z okna, spatříme přirozenou správnou cestu.
3. Čím dále vyjdeme z domu, tím méně toho budeme chápat.
4. A tak nanejvýš moudří mužové neputovali, ale dobře chápali,
5. měli jasno, aniž viděli,
6. nekonali, ale uspívali.
XLVIII.
1. Zabývejme se učením a každý den toho budeme mít víc a víc (toho, co je třeba se naučit).
2. Zabývejme se správnou cestou a každý den toho budeme mít míň a míň.
3. Míň a míň, až se dostaneme [do stádia, že] nebudeme dělat nic.
4. Nebudeme dělat nic, a nebude nic, co by nebylo uděláno.
5. Podnebesí se získává zpravidla bez úsilí.
6. Jakmile někdo začne vyvíjet úsilí, není hoden získat podnebesí.
XLIX.
1. Nanejvýš moudří mužové zpravidla neměli [vlastní] úmysly, [svými] úmysly
činili úmysly [vlivných] lidí.
2. Když se k těm dobrým budeme chovat dobře a k těm špatným se budeme rovněž
chovat dobře, dostane se nám dobra.
3. Když budeme důvěryhodným důvěřovat a nedůvěryhodným
budeme rovněž důvěřovat, dostane se nám důvěryhodnosti.
4. Když nanejvýš moudří mužové zaujímali pozice v podnebesí, byli
zdrženliví a ve prospěch podnebesí zastírali své úmysly.
5. Lidé bystřili své smysly (aby něco pochytili), a nanejvýš moudří mužové se k nim
všem chovali jako k dětem.
L.
1. Rodíme se a umíráme.
2. Těch, kteří jsou spjati se životem (kterým je souzeno žít), jsou tři desetiny;
3. těch, kteří jsou spjati se smrtí (kterým je souzeno zemřít), jsou tři desetiny.
4. Když si někteří užívají života, a někdo je strhne do situace (dosl. do místa), v níž
se umírá, takových budou rovněž tři desetiny.
5. Proč je tomu tak?
6. Protože [si chtějí] život intenzivně užít.
7. Slyšel jsem, že ti, kteří vynikají v pečování o svůj život, při putování po
souši nepotkají nosorožce ani tygra, když jdou do války, nenesou výstroj ani výzbroj.
8. Nosorožec nemá, kam by zabodl svůj roh,
9. tygr nemá, jak by použil své drápy,
10. zbraň nemá, kam by se vešlo její ostří.
11. Proč je tomu tak?
12. Neboť pro ně neexistuje situace, v níž se umírá.
LI.
1. Dao je (nanejvýš moudré muže) zplodila,
2. de je vyživila,
3. věci je zformovaly,
4. okolnosti je dotvořily.
5. A tak mezi všemi věcmi není žádná, která by si nevážila dao a necenila si de.
6. Dao je vážená a de je ceněná, to přece nikdo nenařídil, a je to tak běžně samo od sebe.
7. Proto oni v souladu s dao něco zplodili,
8. [pomocí] de něco vyživili,
9. vedli a vychovávali,
10. tišili a léčili,
11. krmili a přikrývali.
12. Vyráběli, ale nepřivlastňovali si,
13. vyvíjeli činnost, ale nebyli na tom závislí,
14. vedli, ale neovládali.
15. Tomu říkám ‚záhadná de‛.
LII.
1. Podnebesí mělo počátek, považujme ho za matku podnebesí.
2. Jakmile nalezneme tu matku, tak pochopíme její dítě.
3. Jakmile pochopíme její dítě a znovu se budeme držet té matky, do smrti nebudeme
v nebezpečí.
4. Ucpěme ty průchody, pozavírejme ty dveře a do konce života se nevyčerpáme.
5. Otevřeme ty průchody, pusťme se do těch záležitostí a do konce života nám nebude
pomoci.
6. Dát najevo malost znamená mít jasno,
7. zachovávat submisivitu znamená být silným.
8. Užijme toho světla, navraťme se zpět k jasnému vnímání a nikdy na sebe
neuvalíme pohromu.
9. To je praktikování toho, co je normální.
LIII.
1. Kdybychom měli špetku inteligence, jednali podle velké správné cesty, bylo by to
pouze [její] působení, vůči čemu bychom pociťovali uctivou bázeň.
2. Velká cesta je tuze rovná, ale lidé si libují v cestičkách.
3. Dvůr je tuze uklizený, a pole jsou značně zaplevelená, sýpky jsou zcela prázdné.
4. [Nicméně vládci] se odívají do zdobného a pestrého [oděvu], nosí na opascích ostré
meče, jsou nasyceni jídlem a pitím, mají nadbytek statků.
5. Říkám tomu, že zloději se chvástají [tím, co ukradli].
6. To věru není v souladu se správnou cestou!
LIV.
1. Dobře postavené se nevytrhne,
2. co je pevně objímáno se nevymaní,
3. potomstvo se díky obětem nepřeruší.
4. Kdo ji (správnou cestu) kultivuje v sobě, má charismatickou sílu de ryzí,
5. kdo ji kultivuje v rodu, má de nadbytek,
6. kdo ji kultivuje v obci, má de trvalou,
7. kdo ji kultivuje ve státě, má de bohatou,
8. kdo ji kultivuje v podnebesí, má de všeobjímající.
9. Proto z hlediska sebe nahlížíme na sebe,
10. z hlediska rodu nahlížíme na rod,
11. z hlediska obce nahlížíme na obec,
12. z hlediska státu nahlížíme na stát,
13. z hlediska podnebesí nahlížíme na podnebesí.
14. Jak vím, že to v podnebesí tak chodí? Takto.
LV.
1. Ten, kdo v sobě má hojnou charismatickou sílu de, dá se srovnat s nahým děckem.
2. Jedovatí živočichové ho neuštknou, draví ptáci a divoká zvířata ho neuchvátí.
3. Jeho kosti jsou slabé, svaly měkké, ale stisk má pevný.
4. Dosud nechápe, že mužské a ženské pohlaví se spojuje, avšak penis se mu ztopoří.
To proto, že jeho vitální síly jsou věru na vrcholu.
5. Celý den křičí, ale neoněmí. To věru proto, že dosahuje nejvyšší míry souznění.
6. Chápat dobře [důležitost] souznění znamená být normální;
7. chápat, co je normální, znamená mít jasno.
8. Rozmnožovat život znamená mít příznivé vyhlídky,
9. když mysl ovládá dech, znamená to být silný.
10. Když jsou věci v nejlepším věku, ale jsou zchátralé, říká se tomu ‚nebýt v souladu
s dao (= trpět předčasnou sešlostí)‛.
11. Kdo trpí předčasnou sešlostí, brzy skončí.
LVI.
1. Kdo něčemu rozumí, to nehlásá,
2. a kdo něco hlásá, tomu nerozumí.
3. Ucpěme ty průchody,
4. zavřeme ty dveře,
5. otupujme ta ostří,
6. rozmotávejme ta klubka,
7. dostaňme se do souladu tím světlem,
8. splyňme s tím prachem.
9. Tomu říkám ‚záhadné splynutí‘.
10. Proto se nelze dostat do intimní blízkosti [někoho takového]
11. ani se od něj nelze vzdálit,
12. nelze mu prospět
13. a nelze mu uškodit,
14. nelze ho vysoko ocenit
15. a nelze ho ponížit.
16. Proto je v podnebesí vážen.
LVII.
1. Korektními způsoby se řídí stát,
2. úchylnými způsoby se vede válka,
3. beze snahy se získává podnebesí.
4. Odkud víme, že je tomu tak? Takto:
5. Oč více bude v podnebesí zápovědí, o to častěji je lid bude porušovat.
6. Oč více bude mezi lidem užitečných nástrojů, o to více bude ve státech hlouposti.
7. Oč budou lidé vynalézavější a zručnější, o to více se bude objevovat prapodivných věcí.
8. Oč budou zákony evidentnější, o to více bude zločinců.
9. Proto nanejvýš moudří mužové říkávali:
10. „My nic neděláme, a lid se sám od sebe civilizuje.
11. My máme zalíbení v klidu, a lid se sám od sebe přizpůsobuje normám.
12. My se o nic nesnažíme, a lid sám od sebe bohatne.
13. My nemáme tužeb, a lid je sám od sebe nevyhraněně neotesaný.“
LVIII.
1. Pokud jsou vládní opatření zastřená, lid je čistý.
2. Pokud jsou vládní opatření detailní, lid je protřelý.
3. Pohroma, ach, je to, oč se opírá štěstí.
4. Štěstí, ach, je to, kde číhá pohroma.
5. Kdo chápe ty krajnosti? Nejspíš tu není přesná norma.
6. Norma se naopak stává odchylkou, dobro se naopak stává zrůdností.
7. Lidé bloudí beztak už dlouhý čas.
8. A tak nanejvýš moudří mužové měli hrany, ale neřezali,
9. byli břitcí, ale nezraňovali,
10. byli přímočaří, ale ne neomalení,
11. zářili, ale neoslňovali.
LIX.
1. Při řízení lidí a službě nebesům je nejlepší ze všeho šetrnost.
2. Vždyť je to šetrnost, která znamená včasnou připravenost.
3. Včasná připravenost znamená klást důraz na akumulaci charismatické síly de (popř. na
akumulaci dobrých skutků).
4. Kdo klade důraz na akumulaci de (popř. dobrých skutků), nemá nic, co by nepřemohl.
5. Pokud nemá nic, co by nepřemohl, pak nikdo nepochopí jeho nejvyšší mety.
6. Když nikdo nepochopí jeho nejvyšší mety, může [dotyčný] získat stát.
7. Pokud získá matku státu, může vytrvat dlouho.
8. Tomu říkám ‚hluboké a pevné kořeny,
9. cesta k tomu, jak dlouho žít a k tomu, aby nám stále sloužil zrak‛.
LX.
1. Řídit velký stát je jako vařit malou rybku.
2. Kdo na základě správné cesty panoval v podnebesí, duše jeho předků
neprojevovaly magickou sílu.
3. Nebyly to jen duše jeho předků, kdo neprojevoval magickou sílu, ale ani [jiné]
relevantní nadpřirozené bytosti neškodily lidem.
4. Nebyly to jen [jiné] relevantní nadpřirozené bytosti, kdo neškodil lidem,
ale ani nanejvýš moudří mužové nikomu neškodili.
5. Vždyť jedni i druzí si vzájemně neškodili, proto se dobré skutky připisovaly tu jedněm, tu
druhým.
LXI.
1. Takový velký stát je dolním tokem řeky. Je vaginou podnebesí, je to akt kopulace
v podnebesí.
2. Vagina běžně pomocí klidu vítězí nad penisem, s klidem bývá níže (než penis).
3. Proto větší stát, pokud se sníží před menším státem, připojí si menší stát.
4. Menší stát, pokud poníží větší stát, připojí se k většímu státu.
5. Proto jeden se snižuje, a tak připojuje, jeden ponižuje a připojuje se.
6. Větší stát netouží po ničem jiném, než pečovat o všechny lidi,
7. menší stát netouží po ničem jiném, než vstoupit a sloužit ostatním.
8. Vždyť aby každý z nich našel to, po čem touží, ten větší by měl být níž.
LXII.
1. Správná cesta dao je útočištěm všech věcí.
2. Je pokladem dobrých lidí, je něčím, co ochraňují [i] špatní lidé.
3. Krásnými slovy lze obchodovat,
4. důstojným chováním je možno ovlivnit ostatní:
5. když jsou lidé špatní, co je na nich k zavržení?
6. Proto při ustanovení syna nebes na trůn, při dosazení tří vévodů,
7. můžeme sice držíce kotouč bi kráčet před čtyřspřežím,
8. nejlépe je však vsedě prezentovat tuto správnou cestu.
9. Čím to je, že si ve starých dobách cenili této správné cesty?
10. Cožpak se neříká: „Najdeš s její pomocí, co hledáš a proviníš-li se, pak s její
pomocí unikneš trestu“?
11. Proto byla v podnebesí ceněna.
LXIII.
1. Když něco děláš, o nic se nesnaž, když sloužíš, o nic se nesnaž, považuj za chutné
to, co je bez chuti.
2. Považuj menší za větší, považuj méně za více; oplácej za zlo dobrými skutky.
3. Plánuj obtížné věci dokud jsou snadné,
4. dělej velké věci, dokud jsou bezvýznamné.
5. Obtížné věci v podnebesí nutně vznikají z jednoduchých,
6. velké věci v podnebesí nutně vznikají z bezvýznamných.
7. A tak nanejvýš moudří mužové se nikdy nezabývali velkými věcmi, proto mohli
dostát své velikosti.
8. Vždyť lehkomyslné sliby jsou nutně málokdy důvěryhodné,
9. četná snadnost nutně [přinese] četné nesnáze.
10. A tak i nanejvýš moudří mužové považovali věci za obtížné, proto
nikdy neměli nesnáze.
LXIV.
1. Co je v klidu, snadno se udržuje, dokud nedostavily příznaky, je snadno nalézt řešení.
2. Co je křehké, snadno se rozbije, co je drobné, snadno se rozptýlí.
3. Zabývej se tím, dokud to není, udržuj pořádek, dokud není chaos.
4. Strom, který se dá obejmout, vyrostl z malého chmýří,
5. terasa o devíti stupních vznikla z hromady hlíny.
6. Pouť dlouhá tisíc mil začíná pod nohama.
7. Kdo něco dělá, pokazí to; kdo na něčem trvá, ztratí to.
8. A tak se nanejvýš moudří mužové nic nedělali, a proto nic nepokazili,
9. na ničem netrvali, a proto nic neztratili.
10. Když lid pracuje, často to pokazí těsně před dokončením.
11. Buď opatrný na konci jako na začátku a nikdy nic nepokazíš.
12. A tak nanejvýš moudří mužové toužili po tom nemít tužeb,
13. necenili si zboží, které se těžko získává,
14. učili se nenapodobovat,
15. napravovali to, v čem všichni ostatní chybovali.
16. Aby pomáhali všem věcem být takové, jaké jsou samy od sebe, neodvažovali se vyvíjet
činnost.
LXV.
1. Pokud v dávnověku vynikali v jednání správnou cestou, nebylo to tak,
že by pomocí ní lidu přinášeli poznání, ale chtěli z něj tak dělat naivní hlupáky.
2. Lid se těžko udržuje v pořádku proto, že je v něm mnoho chytráků.
3. Proto řídit stát chytrostí je mrzačením státu.
4. Neřídit stát chytrostí je blahem pro stát.
5. Kdo dobře rozumí oběma těmto věcem, určitě prozkoumal [osvědčené] vzory.
6. Vždy umět zkoumat [osvědčené] vzory, tomu říkám ‚záhadná charismatická síla de‛.
7. Záhadná de je hluboká, dalekosáhlá, vymezuje se vůči [ostatním] věcem.
8. Teprve až poté dosahuje velkého souladu [se všemi věcmi].
LXVI.
1. Velká vodstva jsou schopna být vládci všech údolí, neboť se před nimi umějí snížit.
2. Proto se mohly stát vládci všech údolí.
3. A tak, pokud nanejvýš moudří mužové chtěli převyšovat lid, nutně se [svými] slovními
projevy před ním snižovali.
4. Pokud chtěli vést lid, nutně se svým já kladli za něj.
5. A tak nanejvýš moudří mužové spočívali nahoře, ale lidu to nepřišlo zatěžko,
6. měli místo vpředu, ale lid se tím necítil poškozen.
7. A tak podnebesí je s radostí protlačovalo vpřed, aniž jich mělo dost.
8. Tím, že nesoupeřili, proto v podnebesí s nimi nikdo nemohl soupeřit.
LXVII.
1. Celé podnebesí mi říká: „„Správná cesta je důležitá, ale zdá se být k ničemu.“
2. Vždyť jen proto, že je důležitá, zdá se být k ničemu.
3. Kdyby byla k něčemu, již dávno by byla bezvýznamná, na mou věru!
4, Já mám tři poklady, držím se jich a chráním si je.
5. Ten první se nazývá ‚laskavost‛, druhý se nazývá ‚uskrovněnost‛, třetí se nazývá
‚netroufám si být v popředí podnebesí‛.
6. Jsme laskaví, proto můžeme být stateční,
7. jsme uskrovnění, proto můžeme být velkorysí,
8. Netroufáme si být v popředí podnebesí, proto se můžeme stát vůdčím nástrojem.
9. Pokud bychom se zřekli laskavosti a s ní i statečnosti,
10. zřekli se uskrovněnosti a s ní i velkorysosti,
11. zřekli se posledního a s ním i předního postavení, byla by to naše smrt!
12. Vždyť pokud jde o laskavost, kdo pomocí ní válčí, tak zvítězí, kdo se pomocí ní
brání, je [jeho obrana] pevná;
13. Nebesa ho zachrání a díky [jeho] laskavosti ho budou střežit.
LXVIII.
1. Kdo umí být vojákem, není bojovný,
2. kdo umí válčit, není vzteklý,
3. kdo umí vítězit nad soupeři, se jim nestaví,
4. kdo umí zaměstnávat ostatní, snižuje se před nimi.
5. Tomu se říká ‚charismatická síla de, která nesoupeří‘,
6. tomu se říká ‚[správným způsobem] zaměstnávat ostatní‘,
7. tomu se říká ‚být partnerem nebesům‘, starodávná nejvyšší meta.
LXIX.
1. Ve vojenství je úsloví:
2. „Netroufám si být aktivním, nýbrž budu pasívním.
3. Netroufnám si postoupit o palec, nýbrž ustoupím o stopu.“
4. Tomu se říká: ‚putovat bez cesty,
5. napřahovat se bez paží,
6. vrhnout se do boje bez nepřítele,
7. třímat a nemít zbraň.‘
8. Žádné neštěstí není větší než podcenit nepřítele.
9. Když podceníme nepřítele, jsme na pokraji ztráty svých pokladů.
10. Proto jsou-li soupeřící vojska rovnocenná, kdo projeví náležitou účast, zvítězí.
LXX.
1. Má slova jsou tuze snadno pochopitelná, tuze snadno proveditelná.
2. V podnebesí je nikdo není schopen pochopit, nikdo je není schopen provést.
3. Výrok má hlavní význam, událost má hlavní příčinu.
4. Vždyť je to jen tím, že jsou bez inteligence, a tak mne nechápou.
5. Těch, kteří mne chápou, je málo; ti, kteří si mne berou za příklad, jsou vzácní.
6. A tak nanejvýš moudří mužové, [ač] se halili do hrubých tkanin, na hrudi svírali nefrit.
LXXI.
1. Chápat, že něco nechápeme, je to nejvyšší.
2. Nechápat, že něco chápeme, je hrubá chyba.
3. Nanejvýš moudří mužové nechybovali, neboť považovali chyby za chyby.
4. Vždyť jen proto, že považovali chyby za chyby, tak nechybovali.
LXXII.
1. Pokud lid nechová uctivou bázeň k autoritám, přijde velká autorita.
2. Nezužujme mu místo k bydlení,
3. neutlačujme jeho živobytí.
4. Vždyť právě proto, že [lid] nebudeme utlačovat, nebude [se cítit] utlačen.
5. A tak nanejvýš moudří mužové chápali sami sebe, ale neukazovali se,
6. sami o sebe pečovali, ale nepovažovali se za vzácné.
7. Proto odmítali to, co je tam, a brali, co je tady.
LXXIII.
1. Ten, jehož chrabrost se projevuje v troufalosti, bude zabit.
2. Ten, jehož chrabrost se projevuje v tom, že si na něco netroufne, bude žít.
3. Z těchto dvou věcí je jedna užitečná, jedna škodlivá.
4. Když se nebesům někdo oškliví, kdo chápe tu pravou příčinu?
5. Chování nebes [spočívá v tom, že nebesa] umí vítězit bez soupeření,
6. [v tom, že] umí správně reagovat bez řečnění,
7. [v tom, že] [lid] sám přijde bez zavolání,
8. [v tom, že] umí nalézat řešení s lehkostí.
9. Nebeská síť je rozsáhlá, má [oka] daleko od sebe, ale nic nepropustí.
LXXIV.
1. Když se lid nebojí smrti, jak by se dal smrtí zastrašit?
2. Pokud zařídíme, že se lid bude běžně bát smrti, a my budeme mít možnost
zatknout a popravit ty, co se chovají nenormálně, kdo by se toho odvážil?
3. Běžně to byli kati, kteří popravovali.
4. Vždyť popravovat místo kata, to znamená sekat místo mistra tesaře.
5. Vždyť kdo seká místo mistra tesaře, málokdy si nezraní ruku.
LXXV.
1. Lid hladoví kvůli proto, že jeho vrchnost [vybírá] mnoho daní pro vlastní obživu.
A tak hladoví.
2. Lid se těžko přivádí k pořádku proto, že jeho vrchnost něco dělá.
A tak se těžko přivádí k pořádku.
3. Lid pohrdá smrtí proto, že se jeho vrchnost snaží si užívat. A tak pohrdá smrtí.
4. Vždyť pouze když si z života nic neděláme, to je moudřejší, než si života cenit.
LXXVI.
1. Když se člověk narodí, je měkký a slabý, když umře, je tvrdý a tuhý.
2. Když rostlina vzklíčí, je slabá a křehká, když odumře, je seschlá a ztvrdlá.
3. Proto pevné a tuhé je spjato se smrtí, měkké a slabé je spjato se životem.
4. A tak když někdo vojensky zesílí, bývá zničen; když strom ztuhne, zlomí se.
5. Silné a velké zaujímá místo vespod, měkké a slabé zaujímá místo nahoře.
LXXVII.
1. Se způsoby nebes to bude asi stejné jako s napínáním luku:
2. horní konec to stlačí dolů, spodní konec to zvedne nahoru;
3. z nadbytku se ubere, k nedostatku se přidá.
4. Způsobem nebes je ubírat tomu, kdo má nadbytek a přidávat tomu, komu schází.
5. Způsoby lidí ovšem nejsou takové: ubírá se těm, komu schází a naděluje se těm,
kdo mají nadbytek.
6. Kdo je s to mít nadbytek a nadělit ho [lidu v] podnebesí?
7. Je to jen ten, kdo má správnou cestu.
8. A tak nanejvýš moudří mužové konali, aniž na tom byli závislí,
9. výsledků bylo dosaženo, a oni na nich nelpěli.
10. Asi nechtěli ukazovat své nadání.
LXXVIII.
1. V podnebesí není nic měkčího a slabšího než voda,
2. ale když se pustí do něčeho pevného a tuhého, nic ji nemůže přemoci,
3. protože ona nemá důvod považovat to za snadné.
4. Že slabé vítězí nad silným, měkké vítězí nad tvrdým, v podnebesí každý chápe,
a nikdo není schopen [tak] jednat.
5. A tak nanejvýš moudří mužové říkávali:
6. „Vzít na sebe špínu státu – takovému se říká ‚vládce oltářů země a obilí‘.
7. Vzít na sebe neblahé vyhlídky státu – takový se stane pravým králem podnebesí.“
8. Správné výroky jsou jakoby naruby obrácené (= vyznívají absurdně).
LXXIX.
1. Usmíří-li se velká zášť, nezbytně po té zášti něco zbude.
2. Jak bychom to mohli považovat za něco dobrého?
3. A tak nanejvýš moudří mužové si podrželi levou část dlužního úpisu, ale nic od
lidí nevymáhali.
4. Kdo měl charismatickou sílu de, staral se o dlužní úpisy,
5. kdo neměl charismatickou sílu de, staral se o vybírání daní.
6. Přirozená správná cesta nikomu nestraní, normální je přidat se k dobrým lidem.
LXXX.
1. Zmenšit státy a snížit počet obyvatel.
2. Zařídit, aby [lidé] měli zbraně pro jednotky o desíti nebo sto [mužích], ale nepoužívali je.
3. Zařídit, aby lid přikládal váhu smrti a aby se daleko nestěhoval.
4. Byť by měl lodě a povozy, neměl proč na ně nasednout,
5. byť by měl armádu, neměl by proč ji rozmístit.
6. Zařídit, aby se lid opět vrátil k užívání uzlového písma.
7. [Lid] bude považovat svoji stravu za chutnou,
8. svoje oblečení za krásné,
9. bude spokojen se svým vládcem,
10. bude nalézat radost ve svých zvycích.
11. Ze sousedních států na sebe [lidé] dohlédnou, psí štěkot a kohoutí kokrhání bude
slyšet z jednoho [státu] do druhého,
12. ale jejich lid se až do stáří a smrti nebude vzájemně stýkat.
LXXXI.
1. Důvěryhodná slova nejsou krásná, krásná slova nejsou důvěryhodná.
2. Kdo je dobrý, neargumentuje logicky, kdo logicky argumentuje, není dobrý.
3. Kdo něčemu dobře rozumí, nemá široký záběr, kdo má široký záběr, nerozumí
věcem dobře.
4. Nanejvýš moudří mužové nic neshromažďovali.
5. Jakmile něco udělali pro druhé, sami měli o to víc,
6. jakmile něco dali ostatním, sami byli o to bohatší.
7. Nebesa se chovají tak, že přinášejí užitek a neškodí,
8. lidé by se měli chovat tak, že při svém konání nebudou soupeřit.